Ve středu časně ráno vyrazily šesté ročníky vstříc novým zážitkům na adaptační kurz. Cesta rychle utekla, zábavy během ní bylo dostatek. Příjezd do hotelu Eden, ležícího v malebném podkrkonoší se nesl ve skutečně pozitivním duchu.

Rychlé seznámení s programem a s instruktory, špagetová válka při obědě a šlo se na věc. Celé odpoledne děti strávily seznamovacími aktivitami v různých tradičních i netradičních hravých formách. Než se nadály, přišel čas večeře.

Krátké zhodnocení dne a předávání nově nabytých dojmů, poctivě provedená hygiena a už byl čas jít na kutě. Pod peřinou a za zavřenými dveřmi jistě proběhlo další povídání o tom, co se komu líbilo a co naopak ne.  Snad bude druhý den stejně hezký, jako ten úvodní.

Čtvrtek nás hned z rána uvítal slunečními paprsky. Několik odvážlivců si navíc přivstalo na výběh s rozcvičkou, takže si slunce užili ještě o trochu více, než zbytek účastníků zájezdu.

Po vydatné snídani následovala chvilka klidu a přesně v 9:00 již před hotelem čekali připravení instruktoři s další várkou zábavných činností, zaměřených tentokrát na spolupráci a také kreativitu. Úkoly to byly složité a tak se s nimi děti musely vypořádávat poměrně dlouho. Dopolední program ale díky tomu utekl jako voda a odměna v podobě ovocných knedlíků přišla každému vhod.

Odpoledne se pokračovalo v nasazeném tempu a vydrželo se v něm až do večeře. Byl to vpravdě pořádný kvapík. Přišel čas znovu naplnit bříška a vydechnout si. Po večeři se každá třída se svým učitelem vydala na poslední aktivitu, a to stezku důvěry. Všichni si ji moc užili. Druhý den se tak nachýlil ke svému konci a děti plny dojmů ulehly ke spánku. Zítra už nám to končí…

Poslední den kurzu nám ukázal, že i v Edenu občas z nějakého mráčku zaprší. Dopolední aktivity se tak musely přesunout do vnitřních prostor. Žádný problém pro naše skvělé instruktory. Po snídani si děti zabalily, uklidily pokoje a šlo se na věc. Různé důvěrové a poznávací hry opět děti naprosto pohltily. Ani si neuvědomily, jak rychle zase utíká čas. Obědová pauza byla tentokrát o trochu smutnější, neboť značila, že za chvíli se budeme chystat k odjezdu.

Poobědové taneční aktivity s instruktory naštěstí všem zvedly náladu. Nastoupit, zamávat a vyrážíme. Cesta domů utekla jako voda, stále si bylo o čem povídat. Některé děti si ani nestihly vyměnit všechny dojmy a poznatky a už si je přebírali rodiče.

Na tenhle kurz budeme dlouho vzpomínat, moc se povedl.

Bc. Ondřej Šulc