Konečně jsme se dočkali a spolu s kamarády ze ZŠ Santoška na Smíchově, se kterými jsme se seznámili na předchozím výletu do Krakova, jsme vyrazili na „vodu“. Před naloděním jsme navštívili zámek, zámecký park a vodácké muzeum ve Zruči nad Sázavou. Tam už na nás také čekali zkušení instruktoři, kteří nám vysvětlili vše potřebné a doprovázeli nás po celou plavbu.

Uložili jsme vše důležité do barelů, oblékli se do vest a konečně poprvé zabrali pádly do relativně klidných vod řeky Sázavy. Na rozdíl od nízkého stavu počtu spolužáků z naší třídy, stav výšky hladiny řeky Sázavy byl dostatečný a jediné co nám tak stálo v cestě bylo několik jezů, které jsme bezpečně zvládli. Počasí nám přálo a za první den jsme v rukou a pádlech měli pěkných 18 km. I proto jsme byli rádi za útočiště na vodácké základně v Kácově, kde jsme dostali teplou večeři a užili si ještě společné chvíle u táboráku.

Druhý den nás ovšem probudil déšť, a tak jsme dopoledne vyměnili lodě za vlak a vyrazili na otočku Posázavským Pacifikem na nedaleký hrad do Českého Šternberka. Odpoledne se počasí trochu umoudřilo a mohli jsme tak vyrazit dál po proudu řeky na zkrácenou plavbu, abychom si ověřili, že jsme nic z nabytých vodáckých dovedností nezapomněli. Druhý večer jsme strávili za zvuku kytar opět na vodácké základně v Kácově.

Třetí den dopoledne jsme ještě podnikli krátkou vycházku na místní vyhlídku, abychom se rozhlédli po okolí vodáckého městečka Kácova, kde jsme strávili příjemné dny a pak už jsme se unaveni z občasného vylévání vody z lodě, bot nebo pláštěnek vrátili autobusem zpět do Prahy. Unaveni, ale spokojeni. Tak zase někdy: „Ahóój, Sázavo!“.

Bc. Ondřej Hylmar