Některé ortodoxní baby jagy ale přes všechnu snahu sluníčko nemohou ani vidět. Není proto divu, že se zdržovaly v temných zákoutích školy. Chtěli jsme si je také vyfotit, ale dost jsme se jich báli. Jejich pronikavé pohledy v nás budily respekt.
Po kratším oťukávání jsme se nakonec s čarodějkami dali přeci jenom do řeči. Zjistili jsme, že nejsou všechny zlé. Některé lidem zákeřným kouzlem škodí, to je pravda. Ale jiné zase pomáhají. Vyznají se v tajích přírody, umějí účinně zacházet s bylinami a zatočí s řadou lidských neduhů.
Prozradily nám dokonce, že jejich tradiční sabat, tedy noc čarodějnic, která se koná v noci z 30. dubna na 1. května, má své místo hluboko ve slezských Jeseníkách na magickém místě zvaném Petrovy kameny. Tam se ježibaby, pomazané čarovnými mastmi, slétají na svých košťatech z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků ke každoroční oslavě.
A na dotaz, zda po návštěvě u nás stihnou čarodějky ještě také noční jesenický rej, jsme byli ujištěni, že ano. Pokud si dobře pamatujeme, na rozloučenou nám řekly: „Láry fáry, muří dech, vzneseme se v košťatech. Cimpry campry po česky, budeme tam do šestky.“
Takže jsme jim zamávali a drželi palce, aby to do těch šesti stihly. A za rok třeba na shledanou!
