V pondělí 12.6. vyrazil třídní kolektiv 8.B na vícedenní školní výlet do kempu Eden u Jinolických rybníků. Aby byl výlet o něco dobrodružnější, zvolili jsme ubytování pod stany a alespoň dílčím způsobem jsme na část týdne vyzkoušeli i naše kulinářské schopnosti.

První den byl vlažnější, seznamovací. Stavěly se stany, vybalovalo se oblečení a proviant. Když bylo vše hotovo, šli jsme po náročné cestě svlažit nohy. Kvalita místního rybníka byla v samém úvodu sezóny na vysoké úrovni. U některých jedinců se síly vrátily až záhadně rychle (tedy s ohledem na to, jak remcali v průběhu cesty), a tak došlo i na průzkum písku místního beachvolejbalového kurtu. Den utekl jako voda a my jsme se po nutné hygieně zazipovali do stanů a spacáků a ulehli k prvnímu spánku v kempu. Před samotným usnutím přišla ještě alternativní divadelní vsuvka osazenstva jednoho ze stanů, který nám místo večerníčku předvedl stínové divadlo. Pak už ale všichni padli vysílením.

Na druhý den se vstávalo časně, o to pomaleji ale probíhaly všechny ranní úkony. Na celodenní výlet do Prachovských skal se vyráželo jen s lehkou výbavou. U vstupu do skal jsme se rozdělili do skupin, každé skupině byla vydána pozorovací nádoba s lupou a instrukce. Úkol byl jednoduchý – po cestě na smluvené místo nasbírat určitý počet vzorků, pořídit nějakou tu fotku s houbou a rostlinou, ale hlavně a především se sejít. To se ukázalo jako úkol vůbec nejsložitější. Nakonec jsme se ale hledali tak dlouho, až jsme se našli. Po prozkoumání všeho sesbíraného proběhla krátká přednáška o původu skal. Dozvěděli jsme se, že území Prachovských skal se formovalo po mnoho miliónů let. Na začátku bylo moře, a to na konci druhohor, v období zvaném křída. Řeky do něho přinášely velké množství kamínků, které se usazovaly na dně a s pomocí jílu, tlaku vody i dalších vrstev písku se zpevnily natolik, až z nich vznikl pevný pískovec. Po přednášce jsme se odebrali do místní restaurace, kde jsme se posilnili na druhou část prohlídky. Ta spočívala v okružní cestě po všech místních vyhlídkách. Cesta to byla tedy velmi výživná, neboť vůdci skupiny vybrali cestu klikatou a dlouhou. Až v pozdních odpoledních hodinách jsme se nakonec dopracovali zpět do kempu, ale i tak ještě zbylo spoustu sil na míčové a vodní radovánky.

Třetí den, označován většinou jako kritický, jsme podnikli výlet do Jičína. Vlak nás vysadil přímo v prvním bodu naší prohlídky, Valdštejnské lodžii. Albrecht z Valdštejna v tomto místě nechal budovat volnočasovou stavbu, která měla šlechtě poskytnout možnost se bavit, naslouchat hudbě a užívat si výhledu. Po zavraždění Valdštejna práce ale postupně ustaly. K této události se do určité míry vázal i úkol. Děti měly v přilehlých zahradách objevit sošku poustevníčka, ke které lze nalézt dvě různé pověsti. Jedna z pověstí hovoří o tom, že zbořenina se soškou je bývalou poustevnou. Před dávnými časy přišli prý do zdejší krajiny dva velmi bohatí bratři. Jeden vybudoval valdický klášter kartuziánů a druhý vystavěl vlastníma rukama poustevnu, v níž přebýval až do smrti. Druhou pověstí je příběh o tíži lidského svědomí a hledání odpuštění za vraždu Albrechta z Valdštejna, které se měl dopustit jistý irský žoldák, který se poté údajně v poustevně v Libosadu kál za svůj zločin. Kde je pravda je ale otázkou. Po tomto historickém okénku jsme se vydali zdolat vrch Zebín, ze kterého je krásný výhled na panorama Jičína. Pár nutných fotek a hurá zpět na cestu. Další zastávkou bylo koupaliště Kníže, kde jsme smočili nohy, vyzkoušeli místní tobogány a udělali tu více, tu méně plaveckých temp. Po koupališti jsme se přesunuli na Valdštejnovo náměstí. Vyhlášený rozchod znamenal možnost prozkoumat dle chuti různá zákoutí Jičína. Po opětovném shledání jsme se již přesunuli na nádraží a vydali se zpět do kempu. Další náročný den za námi.

Čtvrtý den byl ve znamení sportovních her. Kemp nám byl útočištěm na celý den, který postupně směřoval k očekávané večerní zábavě. Opékání buřtů a marshmallows bylo zlatým hřebem celého výletu, na který se samozřejmě všichni těšili úplně nejvíc. S úsilím sobě vlastním si v přilehlých hvozdech sehnali klacky, na kterých si klasickou trampskou dobrotu mohli opékat. Ukázalo se, že každý má svou představu o dobře propečeném buřtu trochu jinou. V každém případě si ale všichni pochutnali. Některým se až dělaly boule za ušima. Zábava se rozproudila a nikomu se nechtělo jít spát. Debaty o rozličných tématech probíhaly až do pozdních hodin. Nakonec ale zhasla i poslední svíčka, rozuměj baterka na mobilu, a ulehlo se k poslednímu spánku v kempu.

Pátý, a pro nás závěrečný den nás z rána potěšil ucházejícím počasím. Děti měly stále ještě dostatek energie na sportovní vyžití, a tak jsme se snažili posunout odjezd na co možná nejpozdější hodinu. Dokonce jsme museli ještě přiobjednat oběd. Ten ale stál za to, neboť nás kuchaři a kuchařky potěšili ovocnými knedlíky a knedlíky plněnými masem. Každý bral dle chuti. Po obědě už přišla ta nejméně veselá část, příprava na odjezd. Ještě před ním jsme chtěli stihnout šlapadla a paddleboardy v kempu na druhé straně rybníka, ale pomyslné vidle nám do tohoto plánu hodilo počasí. Poctivá letní bouřka nás zahnala pod přístřešky. Byl akorát tak čas vyrazit na vlak, když se počasí začalo umoudřovat. Co už, času nebylo nazbyt. Na nádraží jsme dorazili s předstihem, a v kolektivu už začalo pomalu hodnocení proběhnuvšího výletu. To pokračovalo nepřetržitě až do Prahy, kde jsme se všichni rozutekli svými směry. Nadšení, plni nových zážitků a příjemně unavení.

Nu a co závěrem. Část výletu byl s námi pan učitel Hylmar, část výletu paní asistentka Vrtalová. Více méně jsme se ale všichni shodli, že děti byly pro nás po celou dobu výletu skvělými partnery. Vlastně by se dalo říci, že si celý výlet tak trochu organizovaly samy. My jsme jen poskytovali pedagogický dohled a občas usměrňovali jejich energii. Když bylo potřeba, uměly se regulovat děti navzájem. Ukazuje to především na jejich vyzrálost a rozvinutou odpovědnost za sebe sama. Jistě, nelze mluvit o celém výletu jen v superlativech. Nějaké ty chybky by se samozřejmě našly, ale tak to je přece pokaždé a je to normální. Za nás bylo velkým pozitivem, že děti danou volnost dokonale využily a hlavně nezneužily. Za to si jich vážíme a věříme, že na dalších výletech získanou důvěru opět maximálně zužitkují.

Výletníci Dagmar Vrtalová, Ondřej Šulc, Ondřej Hylmar