Vyprovokováni myšlenkou Ivana Wernische: „(…) básník se nesmí bát být blbej“, školáci vymýšleli literární blbiny, četli, poslouchali, ilustrovali, recitovali, krutopřísně analyzovali texty z knihy Chodit po provaze je snadné (a překlady Christiana Morgensterna), fungoval biograf, řešili pracovní listy, vyráběli koláže, jako kulisu poslouchali tvorbu muzikantů, kteří poezii Ivana Wernische zhudebnili, (např. Dunaj a Květy), ale hlavně poetiku Ivana Wernische poctivě všemi smysly navnímali, mj. málo se ví, že texty melancholického snivce Ivana Wernische patří mezi exkluzivní vývozní artikl (jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, na Ukrajině a v USA).
Čtenářskou dílnu malí knihomolové vypointovali chlebíčkováním, protože tvorba tradičního českého obloženého chlebíčku z veky, sýru, šunky, vajíčka, okurky apod. je pravé kulinářské dada a nonsens 😊 mj. legenda hovoří, že český obložený chlebíček poprvé připravil na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert pro rodinného přítele, malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době podávané malé apetitky neboli jednohubky, přišly mu příliš drobné, zatímco on chtěl něco „alespoň na dvě tři zakousnutí”.
…inspirativnímu vzdělávání 3x haf 😊
