Milý deníčku, den 1.,

den D je tady. Ráno jsme udělali rodičům PÁPÁ a vyrazili jsme vstříc novým dobrodružstvím.

Cesta uběhla poměrně rychle, s každým kilometrem jsme se vzdalovali civilizaci a už se před námi objevil náš cíl – hotel Prostřední Mlýn. Na samotě u lesa se vyrýsoval nádherný objekt uprostřed krásného areálu.

Rozebrali jsme si svá zavazadla a odebrali jsme se do pokojů. A ejhle - jeden kufr sám samotinký uprostřed parkoviště! Panika mezi učiteli - odjeli jsme z čůrací pauzy opravdu všichni? Varianta druhá - máme volat jednotku rychlého nasazení? Ale to už volají z penzionu Vyhlídka, že se jim zatoulal kufr do našeho autobusu. Uf, první problém vyřešen.

Po obědě jsme ve svých skupinách začali plnit první úkol. Chceme-li nastartovat stroj času a cestovat s ním, musíme vyrobit dostatek paliva. Postupovali jsme podle indicií a práce se nám dařila. Zda máme paliva dostatek zjistíme až večer. Naštěstí nikoho nenapadlo palivo vyrobené z čistě přírodních produktů ochutnat. I když... Bylo by zábavné pozorovat spolužáky posílené raketovým palivem, jak periodicky pendlují vzdušným prostorem nad obcí Dílce. A ještě zábavnější by bylo vidět kantory, jak do sebe lijí hvězdné palivo a vyrážejí chytat si své svěřence.

Svačinka nám dobila energii a mohli jsme pokračovat v programu. Úkol - každá skupina si vymyslí název, pokřik a bojový taneček. A do akce vyrazili špioni z jednotlivých skupin, experti na plagiátorství, samozřejmě každý z nás přišel se svým originálním návrhem. Zítra to vše ještě dopilujeme.

Do večeře jsme si zahráli různé sportovní hry. A objevují se první drobné bolístky, tu kolínko, tu prstíček. Máme zde ale zdatného zdravotníka Honzu, kterého béčáci a céčáci znají z loňska. Pofouká, zalepí, uklidní.

Večer jsme konečně uviděli ten zázrak - stroj času. No, posuďte sami (viz foto)! Prostě bomba! Palivovou nádrž jsme naplnili dostatečně a zítra se můžeme vydat do doby ledové.

Milý deníčku, sice svítí sluníčko, ale nehřeje. Teplota si prostě dělá, co chce.  A jen tak mimochodem, učili jsme se, že s nadmořskou výškou klesá teplota. Zde v tomto čarovném místě je to naopak. S rostoucími patry teplota stoupá. Proto nám večer v přízemí přitopili, abychom neusínali s omrzlými nosy 12.

Milý deníčku, máme sice stále plné batůžky dobrůtek z domova, ale už likvidujeme zásoby zdejšího baru. Pochop, deníčku, je to každý rok stejné. Kdo nenakupuje, jako by nežil. A ten báječný pocit, když si vystojíme frontu a můžeme ukázat a říci to SLOVO - Prosím si támhle TO….

Milý deníčku, máme se tedy fajn a vůbec se nám nestýská. Nebo jen trošililinku.

Vaše děti.

P.S. Dnes první bodování pořádku. No, deníčku, rodičové by neměli radost. Musíme na tom zapracovat. A zatím se ještě orientujeme v tom, co je moje a co je druhých.

Milý deníčku, den 2.,

víš, jak vypadají vykulení kantoři? Koukni do přílohy. To je tak, deníčku, když jsou učitelé nachystaní na první usínání, na první ráno, jsou v pohotovosti, jak budou krotit divou zvěř. A ono je všechno jinak. Dětičky v klídku usnuly, celou noc nikdo nezlobil, až do budíčku byl v celém baráku nádherný klid. To jsme jim to nandaly, my hodné děti, deníčku..

Ranní švédské stoly byly boží. Slané, sladké, lupínky, vajíčka…. Dokonce i krupička jako od maminky.

Dopoledne jsme se se svými třídami všichni trošku učili. To se dalo vydržet. Áčáci a déčáci po svačině vyrazili na vycházku spojenou s plněním úkolů. Béčáci a céčáci se vrhli na plážovou přehazovanou. Vyvinul se z toho poměrně lítý boj.

Po obědě jsme nastartovali stroj času. Přenesl nás do doby ledové. V každé skupině jsme si museli rozdělit úkoly.

Tandemoví lyžaři se museli co nejrychleji dostat ke kruhům. A jejich prohozením nasbírat co nejvíce bodů. Šifranti sbírali písmena a sestavená šifra družstvu otevřela cestu k prvnímu artefaktu – opravdovému oříšku z doby ledové. A do toho se ještě zamíchaly hodné veverky, které měly za úkol nasbírat co nejvíce malinkých oříšků.

Bitva vypukla. Ale co to je? Na scéně se objevují šílené, pravděpodobně i vzteklé veverky. Ty mají za úkol nedovolit hodným veverkám, aby dosáhly na vysněné mety. Jestli byli ráno učitelé vykulení, v této chvíli již jenom němě zírali. Zákeřné zlé veverky napadaly ty hodné, došlo i na fauly. Dobro ale vítězí. Většině veverek se podařilo proniknout zónou zla a dostaly se do cíle. Cena však byla vysoká. Pády, srážky, rány…..ouvej, ouvej. Jediné přání zdravotníka – Hlavně ať neteče krev. Najednou odhazuje malou lékárničku a křečovitě svírá velikánskou profibrašnu, kterou používá při své práci záchranáře. Ve vysílačce hlavní vedoucí se ozvalo – Dávám výpověď. Nakonec zasahovat nemusel. Se slovy: ,,To jsou děti z Glowackého, daly to.“ se odešel uklidnit zhlédnutím pohádky. Pravděpodobně o veverce Zrzečce.

Družstva získala své body, oříšky a všechny čtyři vyluštily šifru, tím vybojovala první artefakt. Závěrečný ceremoniál ale přerušily hromy a déšť, který zahnal promočené veverky do nor. Když si vysušily kožíšky, pro jistotu si vymalovaly nové, bílé, tričkové. A hlavně tematické – se strojem času.

Po večeři sice vykouklo sluníčko, ale všude je mokro. V náhradním programu jsme si zahrály společenské hry a zasoutěžily v klubovně.

Bodování pořádku došlo k posunu. 10 bodů získalo 11 pokojů. Ovšem máme zde i experty s 1 bodem. Na pokojích pod 5 bodů učitelé raději nezkoumají, čí prádlo a oblečení máme na sobě. Marný boj.

To je pro dnešek všechno, milý deníčku. Plní dojmů jdeme spát a těšíme se, kam nás stroj času zaveze zítra.

Vaše děti

Milý deníčku, den 3., 

vyspaly jsme se do krásného rána. Sluníčko volalo: Děti, vstávat a cvičit. Učitelé ale byli hodní, nechali nás spát až do 7:30. Pouze pan učitel Bíca byl nekompromisní, v 7:00 jsme už byly na značkách. Ó, jak my ostatní děkujeme svým učitelkám.

Dopoledne se všechny třídy slunily na pláži ve stínu palem, ovívány lehkým vánkem, posilovány exotickými nápoji, při tom si pročítaly různé zajímavé časopisy. Došlo také na procházku v palmovém háji, na plážový volejbal nebo běh v písečných dunách.

(Překlad - Dopoledne se děti učily u bazénu pod slunečníky. Lehký pohyb vzduchu vyvolaly prudké pohyby učitelů, kteří chytali pracovní listy směřující na hladinu vody v bazénu. Každé dítě mělo svou lahvičku s erárním čajem či vodou. Děti vypracovávaly cvičení z matematiky, češtiny a ostatních předmětů. Některé děti vyrazily na procházku do lesa, jiné si zahrály přehazku nebo fotbal.)

Stroj času nás dnes přenesl do starověkého Řecka pod horu Olymp. Přivítalo nás olympské božstvo, které zahájilo starověké olympijské hry.

Každé družstvo starověkých sportovců se představilo při slavnostním zahájení Her svým krátkým vystoupením, jehož cílem bylo znejistit soupeře a ukázat sílu týmu.

Je odstartováno. Začal olympijský desetiboj. Jedna disciplína střídá druhou. Ve hře jsou také indicie pro získání druhého artefaktu - tím je bota socha Dia. Soutěžící jdou na krev. Ryk zástupů je povzbuzuje k vyšším výkonům. Krajem se nesou písně vítězů v jednotlivých disciplínách. Starověcí paidogogové jásají nad výkony svých svěřenců. Urputné boje musely být na chvíli přerušeny - podávala se božská mana, tedy palačinky.

Je dobojováno. Po krátkém odpočinku se všichni bijci přesunuli k olympské vatře. Zde zazněly písně dobrovolníků se zlatem v hrdle (i stříbrem, i bronzem, i …..) a společné chorály všech zúčastněných. Bohové seslali sportovcům za jejich výkony špekáčky. A ty si teď opékáme.

Prožily jsme krásný den, milý deníčku. Padáme do postýlek, necháme odpočinout znavené svaly a zítra se vrhneme do dalšího dobrodružství.

Vaše děti

Milý deníčku, den 4.,

dnes úplně vynecháme popis dopoledne, protože odpoledne nabralo takový spád, že nám asi ani nebude stačit papír.

Tak si představ, deníčku, myslely jsme, že se nám porouchal stroj času. Jako každý den jsme jej nastartovaly, hučel, otřásal se, zážeh. Ale co to je? Kolem pusto, hromady suti. Tu se k nám přiřítili dva ohaři a za nimi se z mlhy vynořila tajemná postava. Pán se představil jako člen záchranné kynologické skupiny USAR. A už nám svítá. Dozvíme se něco o mezinárodní kynologické pomoci při různých katastrofách. Přednáška byla velmi zajímavá, doplněná ukázkami z výcviku záchranářských psů, také videi z několika zahraničních akcí, kterých se naši záchranáři s pejsky zúčastnili. Pán trpělivě odpovídal na mnoho našich dotazů. Mezi tím se pejsci s námi intenzivně seznamovali. Šmejdili kolem nás a očuchávali nás.

Přesunuly jsme se ven, kde jsme viděly, jak se vyhledává ztracená nebo zasypaná osoba. S údivem jsme pozorovaly, jak pes pracuje. Pravda, nejprve vyštěkal paní učitelku Dubreuil. Ale ta opravdu ještě ztracená není. Chovaly jsme se ukázněně, víme, že na práci potřebuje pejsek klid. Zavětřil, chvíli pobíhal a hledal. Náhle se zastavil u hromady listí a začal štěkat. Pán jej pochválil a listí se začalo hýbat. Z hromady se zhmotnil náš zdravotník Honza v maskáčovém obleku Hejkal. Mezi námi, deníčku, vypadal spíš jak Jožin z bažin. Nicméně pejsek odvedl dobrou práci. Ještě nám ukázal, jak umí zdolávat překážky, prolézat tunel a další dovednosti. Moc těžce jsme se s ním loučily.

Po svačině jsme znovu nastartovaly stroj času. WOW, jsme v Egyptě královny Kleopatry. Kolem hlavní pyramidy se ale stahují mraky, začíná pouštní bouře. Nám to nevadí. Bloudíme pyramidou, hledáme indicie, které nás dovedou k náhrdelníku faraona Tutanchamona. Nápovědou jsou nám hieroglyfy, které musíme rozluštit. Dozvídáme se, že musíme uložit mumii do Tutanchamonovy hrobky, kterou hlídá bůh Anubis. No jo, deníčku, ale kde vzít mumii? Větší spolužáky nepřepereme a menší se rozutekli. Nakonec si každá skupina svou mumii ulovila. Proces mumifikace spolužáků může začít. Spolužačky slabších povah nám zabránily v použití mozkových háčků, jiné nám v panice schovaly kanopy. Přesto jsme práci dokončily, mumie je zabalena. Pochmurný průvod se ubírá k hrobce. Ještě že jsme si vybraly ty nejmenší. Ona se, milý deníčku, taková mumie pronese. Anubis otvírá hrobku, dílo je dokonáno, mumie uložena. Je nám Anubisem dovoleno odnést si poslední artefakt - Tutanchamonův náhrdelník. Milý deníčku, asi nás přijede o 4 méně. Nevíme, zda Anubis mumie vydá.

Stroj času nás přenesl zpět do současnosti, kde na nás čekal ředitel muzea, ze kterého byly artefakty kdysi ukradeny. Byl velmi šťastný, že se zase vrací do muzejní sbírky a štědře nás odměnil. Prý kolem cesty stáli domorodí obyvatelé a s pusou dokořán a sledovali, jak k našemu hotelu míří bílý kočár vezoucí pro nás 21 pizz. Deníčku, ale taky mohla být půlka / os., ne jenom čtvrtka.

Hra je ukončena. Není vítězů ani poražených. Odvážíme si plno vzpomínek a zážitků. Vznikla i nová kamarádství. A jestli někdy něco nebylo úplně košer, jestli jsme zazlobily, zůstane to uzavřeno ve stroji času.

Zítra odjedeme, teď už se těšíme na rodiče. Děkujeme agentuře Děti v ráji za program, který nás pohltil a prostě jsme si to užily.

Vaše děti

P.S. Momentálně se svíjíme na parketu na závěrečné diskotéce. Naši učitelé se mylně domnívají, že máme sbaleno. Budeme to muset stihnout ráno. Problém je v tom, deníčku, že ty naše věci nějak nabobtnaly. Buď nám někdo něco přidal nebo je to tou vlhkostí. Nebo se nám zmenšily kufry.

Prostě nám, deníčku, drž palce. Snad to dobalíme a odjedeme.