Milý deníčku,

cesta do školy v přírodě utekla rychle a přivítala nás dominanta zdejšího okolí - rozhledna penzionu Vyhlídka. Krááása. Ovšem jen do té chvíle než jsme zjistili, že celý penzion je vystavěn také jako rozhledna. V prvním patře řídne vzduch a ve třetím se dostavuje výšková nemoc. Jak dostaneme svá, mnohdy velmi objemná, zavazadla do pokojů? Učitelky se rosí, zdatnější jedinci si masírují svaly a zbytek osazenstva rezignovaně zvedá zrak k výšinám.V té chvíli největšího zoufalství se objevuje na scéně zázrak jménem výtah. Hurá, situace zachráněna, problém vyřešen.

Ubytováváme se, pokoje jsou pěkné, čisté. Radost nám trochu zkazil zákaz paní učitelky - nepoužívat výtah při běžném pohybu v penzionu. No, šerpové v Himálaji také museli trénovat. Odpolední program s instruktorkami jsme zahájili ve skupinách. Jsme v čarovném lese, takže první úkol byl - najít skřítka. Podle indicií se to povedlo všem skupinám. Po svačince pokračujeme ve hře. Při skupinovém orienťáku jsme hledali kousky mapy, kterou večer budeme skládat.

Po pravdě, milý deníčku, po covidovém nicnedělání jsme celkem vyřízení. Ale naděje učitelek na rychlý spánek určitě zhatíme. V bufíku doplníme rychlé cukry a večer může začít. Někteří sice budou mít problém najít svou postel, protože vybalené věci zabírají většinu dosti prostorných pokojů, ale poměrně nízké první bodové hodnocení úklidu pokojů je snad donutí udělat si v hromádkách oblečení alespoň tunýlky.

Milý deníčku, posíláme pozdravy domů rodičům, kteří nám zatím vůbec nechybí.

Vaše děti

Milý deníčku,

dnes pokračoval boj o záchranu čarovného lesa. Hned ráno šlo o život některým z nás. Již kolem půl šesté naznali, že den začíná, a tím rozpohybovali paní učitelku (pozn. hádejte kterou). Musíš uznat, milý deníčku, že to byla velká odvaha. Nicméně školu jsme přežili, před obědem jsme si zahráli hry. Po odpoledním klidu jsme vyrazili hledat čarovné krystaly, které ochrání obyvatele Vyhlídky před zlými bytostmi z čarovného lesa.

Cesta byla strastiplná, celé 4 km. Po cestě jsme plnili úkoly, hledali ingredience ( kartičky ), ze kterých jsme vyráběli krystaly, které vytvoří kolem Vyhlídky ochrannou bariéru. Vrhli jsme se do plnění úkolu po hlavě. Někteří doslova, hlavně po kolenou a loktech. Náš šikovný pan zdravotník ještě teď zapisuje do knihy úrazů - oděrky, šrámečky a jiná život ohrožující zranění vzniklá v urputném boji. Byl obětován dokonce i jeden vytržený zub. Počasí nám přeje a v lese naštěstí není tak úmorné vedro. Euforie ze získaných krystalů nás vynesla na vrchol Allainovy věže, která byla cílem našeho putování.

Pravda, při návratu k Vyhlídce jsme se ploužili - Co krok, to noha nohu mine. Naděje učitelek zračících se v jejich očích, že dnes večer padneme, se záhy rozplynula. Plná bříška po večeři a otevřený bufet nás opět vzkřísily.

Aby byla síla krystalů umocněna, večer vyrábíme kouzelné panenky a totemy pro každé družstvo. Kouzelný lektvar znásobí jejich moc.

Trochu podezíráme učitelky, že zcizily nějaký ten materiál a v temnotě svých pokojových nor vyrábí panenky woodoo. Ale možná jim křivdíme.

Milý deníčku, a to srdíčko je pro Vás, naše milované rodiče.

P.S.: Začínáme ztrácet přehled o svém oblečení. Plusem je, že zatím chodí holky v holčičích a kluci v klučičích svršcích.

Milý deníčku,

neskutečné se skutkem stalo. Ráno v 7:20 většina osadníků spí, některé musí učitelky budit z hluboké narkózy. A ti, kteří jsou vzhůru (světe, div se), spolu tiše rozmlouvají, čtou si nebo píší pohledy. Ó, jaký to úspěch. Přetrpěli jsme školu a do oběda jsme venku zkoušeli postřehové hry. Po obědě nás čekalo překvapení. Nanuky.

Na odpolední program nás učitelky vybavily podpůrnými prostředky. Sice jsme obklopeni lesy, v trochu vyšší poloze než vy v Praze, ale i zde začíná být dosti teplo. Pitíčko a oplatky nám po cestě přijdou vhod. Čeká nás náročný úkol: Vyrobit rajský elixír. Vypravili jsme se k oboře, kde každé družstvo pomocí šifer a hádanek získávalo ingredience na výrobu elixíru - kůru ze stoletého dubu, vodu z oborského rybníka, listy žahavé kopřivy, krev z brouka ohniváka, rudý med z obrovitých včel a další. Nevěřil bys, milý deníčku, že se našli odvážlivci, kteří tajně elixír ochutnali. Musíme doufat, že se do rána nezmění v ropuchy nebo jiné pohádkové příšerky.

Tak jsme se zabrali do úkolu, že jsme nestihli večeři. Pan kuchař už nás vyhlížel, když ale viděl upocené ploužící se děti, chudáky vedrem zmožené, půlhodinový skluz nám odpustil. V podvečer jsme si zahráli ,, vybijku" - Všichni proti všem. No, co ti budu povídat, milý deníčku. Byl to řádný masakr. Důležité je, že všichni přežili bez úhony, všechny údy a další části našich tělesných schránek jsou v pořádku.

Jako na každé ŠvPř, tak i zde probíhá bodování pořádku. Pořádek - toť výzva pro některé naprosto nesplnitelná.A představ si, milý deníčku, že se podpásově boduje i dvakrát denně, když to nečekáme. Více vám prozradí fotky. Jsou zde ale pokoje, do nichž je radost vstoupit. Ale těch je žalostně málo. Taktiky na ovlivnění výsledků jsou různé. Prim drží pokus o úplatek bodujících (viz. foto s plyšákem).

Výzva pro rodiče: Poznáte, zda pokoj, pořádek/nepořádek patří vašemu dítěti? Omlouváme se, že neposíláme fotky všech pokojů (možná vás tím chráníme před depresivními stavy).

To je pro dnešek vše, milý deníčku. Asi dnes uděláme učitelkám radost a opravdu padneme. Užili jsme si den plný zábavy. A jak říká p.uč. Šedová: "Máme toho až po stařečkovo".

Posíláme pozdravy.

P.S. Už opravdu není jisté, zda každý chodí ve svém oblečení. 

Milý deníčku,

dnes jsme si hned po ránu vysloužili velikou pochvalu od všech dospěláků.Ticho v celém hotelu. Jenom jestli to nebylo tím, že většina z nás po celodenním boji se skřety upadla do kómatu. Každopádně jsme netušili, jaký lítý boj nás čeká dnes.

Ve škole jsme dokončili některé resty, vzkřísili učitelky, které doopravovaly opáčka a zbytek dopoledne jsme si to rozdali ve stolních hrách.

Panu kuchaři se zželelo ubohých dítek a změnil jídelníček. Připravil nám báječnou filírovanou panenku s amerikami a domácí tatarkou.Bylo nám divné, proč si při vydávání silného kuřecího vývaru pořád mumlá pod vousy: Děťátka moje statečná, co vás to čeká. Záhy jsme pochopili. Je třeba skoncovat se zlými skřety a zachránit čarovný les. Vybaveni kouzelným elixírem, totemy a kouzelnými, vlastnoručně vyrobenými panenkami jsme vyrazili proti skřetům. Nejprve musel každý tým získat zbraně a tajemné heslo. Před Vyhlídkou na vršku Tábor se rozpoutalo peklo. Skřeti útočili, škodili, raněných přibývalo. Zdravotník rychle přidal do knihy úrazů pár nových listů, výrobník ledu na chlazení utržených ran jel na maximum, ale urputný boj pokračoval. Hurá, dílo je dokonáno. Dostatek zbraní nám pomohl skřety porazit.

Znavení bojovníci posbírali své raněné. V magickém kruhu použili elixír, panenky a totemy. Odříkali získanou tajemnou formuli. Čarovný les si oddechl. Je zachráněn.

Odměnou pro chrabré hrdiny byly poháry nebo hranolky (dle výběru). Lékaři by se asi divili, jaké tato jídla mají ozdravné účinky.

Po večeři jsme zhodnotili uplynulý týden. Každý z nás něčím vynikl, každý dostal diplnom a cenu. Na oslavu vítězství se večer koná diskotéka. Dostaví se i skřítkové, elfové a víly. Budou také odměněni nejlepší bojovníci.

Milý deníčku, všechno krásné jednou končí. Ráno zabalíme, zamáváme kouzelnému lesu a odjedeme s pěknými vzpomínkami. Ostřílení příroďáci z béčka říkají, že to byla škola v přírodě s nejlepším programem. A hlavně, milý deníčku, ta radost z vítězství zakryla těch pár průšvihů, které se nám tak trochu povedly.

Milý deníčku, těšíme se na rodiče. Čas odletu je stanoven kolem 10. hodiny, přistávat bychom měli kolem 12. hod.

P.S. Milí rodičové, pokud byste nepoznali své dítě, orientujte se podle učitelek. Ještě nemáme sbaleno, diskotékujeme, takže je možné, že podle oblečení nebude identifikace možná.

Vaše děti