V průběhu ledna vznikla v naší družině zoologická zahrada. Stříhalo se, lepilo se, malovalo. Každé oddělení si vybralo svůj vlastní pavilon. Někdo dělal plazy, někdo šelmy, jiní malovali velké africké savce. Máme svou vlastní ptačí i opičí rezervaci a podmořský svět.

Všechny obrázky se nám moc povedly. A tak vznikla myšlenka se o ně podělit. A kam jinam by měly putovat, než právě do ZOO?! Do zoologické zahrady chodíme moc rádi a teď se nám po zvířátkách stýská. Napsali jsme tedy dopis přímo panu řediteli, ve kterém mu píšeme, jak na zvířátka myslíme, a že všem v ZOO moc děkujeme za to, jak se o ní i o všechny naše zvířecí miláčky krásně starají, i když musejí mít zavřeno.

"Vážený pane řediteli,

je to už pěkná řádka týdnů, kdy jsme měli možnost naposledy projít turnikety naší zoologické zahrady. A už je nám po zvířátkách opravdu velmi smutno. Tahle divná covidová doba zasáhla velmi zásadně i do chodu naší školy. Nemůžeme dělat to, na co jsme zvyklí a co máme rádi. O to víc si povídáme a myslíme na to, jaké to bude, až se budeme zase všichni společně scházet, hrát si všichni dohromady na našem krásném školním hřišti a až budeme moci vyrazit na výlet.

Zvířátka nám moc chybí a často na ně myslíme. A když nemůžeme my za nimi, museli jsme se postarat o to, abychom si zvířátka přinesli do školy. A tak vznikl náš projekt "Když nemůžem do ZOO...". Přišla na řadu naše fantazie, barvičky, barevné papíry, nůžky a naše šikovné ruce a tadáá.., máme svojí vlastní ZOO!

A protože si uvědomujeme, že v té naší opravdové ZOO pod naším kopcem se čas nezastavil, že aby se zvířátka měla stále dobře, a aby vše u vás zůstalo tak bezva, jak jsme na to zvyklí, musíte všichni pracovat s úplně stejným nasazením, jako kdyby bylo otevřeno.

Dovolte nám tedy podělit se s vámi o naše obrázky a vyjádřit vám tak naši podporu a vzkázat vám, že na vás myslíme a vážíme si toho, co děláte! Máme vás rádi a věříme, že se zase brzy s vámi všemi a s našimi zvířecími oblíbenci potkáme v ZOO. 😉

Kolektiv dětí ze školní družiny ZŠ Glowackého, Praha 8"

Přiložili jsme své obrázky a doufali jsme, že všechny v zahradě potěší.

A stalo se! Pan ředitel nám obratem odpověděl a napsal, že jsme mu udělali velikou radost. Moc nás to potěšilo a hned je nám veseleji. Víme už, že je důležité vyjadřovat si podporu, být optimističtí a mít radost z malých věcí. Že to má smysl!

Práce žáků jsou vystaveny u hlavního vchodu do buduvy školy.

Marcela Mikulíková