Pondělí: 23. 5. bylo pro třídní kolektivy 6.B a 7.B první možností k absolvování společné vícedenní akce. S velkým očekáváním se tak dlouho před osmou hodinou ranní začali na rohu Hnězdenské a Dunajecké, tradičního to místa nalodění, scházet první nedočkavci. Autobus dorazil na čas, krátce po osmé byly všechny administrativní povinnosti splněny, bagáž naložena, a tak nezbývalo než vyhrát souboj o oblíbenou pětimístnou lavici. Poslední zamávání rodičům a cesta mohla začít.

Většina třídního kolektivu 7.B si místní prostředí mohla obhlédnout už v lednu na lyžařském kurzu. To bylo ale vše pokryto vrstvou sněhu a účastníci se pohybovali v blízkém okolí sjezdovky a ubytování. Pro všechny tak bylo otázkou, jaké to tam vlastně bude. Další otázku, na kterou ale bylo snadnější odpovědět, jsme dostávali v pravidelných intervalech. „Kdy už tam budeme?“ nás provázelo prakticky od chvíle, kdy se autobus rozjel J. Zhruba v polovině cesty proběhla nezbytná zastávka na benzínce u Osic, která byla vítanou chvilkou, při které bylo možné si protáhnout nohy a doplnit zásoby. Skoro by se chtělo použít legendární rozhovor z filmu Účastníci zájezdu. – „Tak kolik jim dáme? Tak patnáct minut?“ „Patnáct minut? Myslíš, že jim to bude stačit? Vždyť víš, jaký tady bývají fronty, hlavně u ženských, dáme jim dvacet.“ „Dvacet? Není to moc?“…. Naštěstí nám ani řidiči autorita neklesla. Za slabých dvacet minut jsme byli zpátky na cestě. Pomalu ale jistě jsme se začali šplhat vstříc malebné krkonošské vesničce Horní Malá Úpa, ležící přímo na česko-polské hranici.

Krátce před polednem jsme byli na místě. Prvním úkolem bylo rozdělit si pokoje a obhlédnout, co nabízí místní kiosek za laskominy. Po vydatném obědě a následném poledním klidu byl nástup na první aktivitu celého kurzu. Třídní kolektivy se každý zvlášť vydaly na seznamovací procházku po okolí. Kolektiv 6.B hrál po cestě po okolí hru, kdy měli žáci najít konkrétní věc/místo a doběhnout k tomu jako první. První hru po srdcervoucím finále s Davidem T. vyhrála Lucka K.. Kolektiv 6.B došel na místo určení – Moravanku. Další hrou byl hod kostkou, ale ne jen tak ledajaký, žáci museli dát dohromady ze svých těl a beze slov například: helikoptéru, myčku na auta, schody, koloběžku, kolo, rostlinu apod..

Kolektiv 7.B se po cestě rozdělil do několika skupin, v rámci kterých se soutěžilo v poznávačce vybraných bylin a uvedení možností jejich využití, vytvoření co největší jednoruční nakládací činky z dostupného materiálu v okolí, řešení několika zapeklitých hádanek a v neposlední řadě i v odpočinkové aktivitě v podobě stavby lesních domečků.

Po večeři byl čas na krátký odpočinek a ve 20:00 byl sraz ve sportovním na večerní dávku pohybu v místní víceúčelové hale. Míče různé velikosti i určení, rozlišováky, kloboučky, kužely, všechno dostupné vybavení bylo v permanenci. Po hodině bylo hotovo a děti se odebraly na své pokoje. Měly právě tolik času, aby se stihly umýt, vyčistit si zuby a zavrtat se pod peřiny. Dlouho se pod nimi však neohřály, protože na programu byla bojovka s úkoly. Sychravé počasí, vítr a černočerná tma dodaly celé bojovce tu správnou atmosféru. Děti už jsou ale vytrénované z filmů a her, a tak je vůbec nebylo snadné vyděsit. První den skončil a my jsme se mohli těšit, co nám přinese ten následující.

Úterý: Na druhý den pobytu byl původně naplánován výstup na Sněžku, který ale byl z důvodu nepříznivé předpovědi počasí odložen. Místo toho se v blízkém okolí ubytovacích prostor objevily bílo oranžové lampiony s kleštičkami. To mohlo znamenat jen jediné, blíží se orientační běh. Ve společenské místnosti se zřídilo ředitelství závodu, proběhlo losování dvojic – vždy jeden z každého ročníku – a mohlo se jít na věc. Dvojice startovaly s odstupem 2 minut, vyzvedly si mapu s vyznačenými kontrolami a vyrazily na cestu. Nutnost dobře zorientovat mapu a důmyslně ukryté kontroly zamotaly hlavu nejedné dvojici, a tak nebyla nouze o zběsilé úprky všemi možnými směry. Všichni se ale nakonec zvládli dříve či později vrátit, a tak jsme na oběd mohli vyrazit v plném počtu.

Po obědě a tradičním poledním klidu se opět v prostorách společenské místnosti uskutečnila soutěž pokojů, která zahrnovala skládání slov z přeházených písmen, testování schopnosti vnímat prostředí a předměty v našem okolí a vybavit si je a v neposlední řadě testování krátkodobé paměti. Po ukončení soutěže jsme zhodnotili, že bude lepší se na další program schovat před deštěm do haly a využili jsme možnosti prodloužit si pobyt v ní na celé dvě hodiny. Dodgeball, klasická vybíjená, fotbal a další soutěže nás všechny zabavily, čas rychle utekl a nás čekala večeře.

Po večeři byla krátká chvíle na přípravu na společenskou akci. Fény jely na plné obrátky, v polovině Krkonoš v tu chvíli problikávalo veřejné osvětlení. Ve 20:00 byli všichni nastoupeni v tom nejlepším, co v kufrech a taškách našli. Diskotéka mohla začít. Přes opatrnější začátek se na parketu v průběhu večera vystřídalo nepřeberné množství tanečních párů, které si mohly užít jak rytmicky a rychlostně vydatnou hudbu, tak i klasické ploužáky. Večer hezky plynul a jít spát se nechtělo asi nikomu. Na další den bylo ale potřeba nabrat síly, a tak jsme za chvíli všichni ulehli s myšlenkami na Sněžku.

Středa: Den třetí a očekávaný celodenní výlet na naši nejvyšší horu. Počasí nebylo přívětivé a od rána nám naznačovalo, že lehké to mít nebudeme. Jako správní sportovci jsme se ale nezalekli a vybaveni houskami, sušenkami a pitíčky jsme vyrazili vstříc dobrodružství. Cestou na vrchol nás čekalo zhruba 7,5 km a téměř 600 výškových metrů. Na cestu byla připravena další soutěž, která, jak se záhy ukázalo, svým charakterem ideálně vyvážila strasti a nástrahy během výstupu. Obsluha na chatě Jelenka asi dlouho nezažila nájezd téměř 50 dětí, které uvnitř zpívaly hymnu a nutně si potřebovaly zahrát kámen-nůžky-papír. Udělat nápis GLOWACKÉHO z přírodních materiálů, vyfotit se s cizím člověkem, zjistit místní telefon na horskou službu, vymyslet básničku, po celou cestu tam a zpátky se nesměli zeptat,, kdy už tam budeme?‘‘ – to je výčet pár z dalších úkolů, které byly plněny.

Čím více jsme se blížili vrcholu, tím více bylo jasné, že jasno si na vrcholu neužijeme. Krátce před cílem nás zastihl i mírný déšť, a tak jsme ihned po výstupu zamířili do bistra na horní stanici lanovky usušit věci, doplnit spálené kalorie pizzou, hot dogem, nebo borůvkovým knedlíkem a vydechnout si před návratem. Fotek jsme udělali pomálu, beztak by nebylo co obdivovat. Cestou zpět děti plnily zbytek úkolů, debatovaly o tom, co vše z vrcholu (ne)viděly a porovnávaly si dojmy z cesty nahoru. Poprchávání nás provázelo i při návratu, počasí se poťouchle umoudřilo až kousek od ubytování. Nu, co už, zpátky jsme se dostali všichni a vcelku. Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní. Děti nám dokázaly, že je nepříznivé počasí, bahno, kaluže, ani náročná cesta nezastaví.

Po večeři děti čekalo zhodnocení výletu, předání odměn za soutěže z předchozího dne a poděkování za to, jakým způsobem se během pobytu prezentovaly. Každý z nich potvrdil, že má duši sportovce a do této třídy bezesporu patří. Večerní program se omezil na odpočinek a sledování filmu ve společenské místnosti.

Čtvrtek: Poslední den se nesl v duchu balení a přípravy na návrat do reality. Program výletu byl nabitý a snad i zábavný, takže se nikomu zpátky do školních lavic nechtělo. Za pár týdnů ale začínají prázdniny, takže si děti užijí volna dosyta.

Po celý kurz jsme požívali komfortu, který nabízejí SkiMU apartmány, věnoval se nám příjemný personál a celou dobu nám na ubytování dělala společnost rozverná jezevčice Jasmínka, která rozdávala radost všude, kam se nachomýtla. Kolektiv 6.B si místní prostředí užije v příštím roce na lyžařském kurzu, jistě to bude opět velmi příjemně strávený čas. Už teď se těšíme, kam se podíváme na vícedenní výlet příště.

Andrea Zíková, Álvaro Meríno, Dáša Vrtalová a Ondřej Šulc