Ptáte se jaké jsme tam vlastně měli počasí? To nám přálo! Bez ohledu na to, jaká horská výzva nám přišla do cesty, všichni jsme byli připraveni. Slunce, sníh, vítr nebo déšť – nic nás nezastavilo! Byli jsme jako malé lyžařské včely, které neustále sbíraly dovednosti a zkušenosti na své cestě po rakouských horách. Náš lyžařský výcvikový kurz nám poskytl skvělou příležitost zdokonalit naše techniky lyžování a snowboardingu.
Měli jsme možnost v rámci rozšířeného skipasu navštívit skiareály Zettersfeld, Matrei, Kals, Sillian, St. Jakob. Takže možnost poznávat rakouské sjezdovky byla více než bohatá.
Naše družstvo začátečníků borců se učilo základy lyžování od zkušených instruktorů (paní ředitelky a pana učitele Šulce). S úsměvem na tváři a plným nadšením se učili, jak správně zastavit, ovládat oblouky a ještě jak u toho vypadat na styl dobře. Bylo pro nás všechny instruktory skvělé sledovat, jak se naše děti postupně stávají samostatnými lyžaři a získávají sebevědomí na svých prvních alpských sjezdovkách.
Naši odvážní snowboardisté nezůstali pozadu. S pomocí instruktorů Jirky a Kuby se učili správnou techniku, jak správně zatáčet, překonávat překážky a vyzkoušeli si několik freeridových jízd v prašanu.
Více už vám poví Jiřinka U. ze 7.A, která se rozepsala o našem kurzu.
,,Minulý týden jsem se školou odjela na lyžařský výcvik do Rakouska. Hurá!!! Celý výcvik byl pro mě jeden velký zážitek a nejradši bych tam zůstala ještě o něco déle, což ale bohužel nešlo. Jeli jsme sice téměř 9 hodin, ale za ty překrásné výhledy na hory a krajinu to stálo. Byli jsme ubytování v celkem luxusním hotelu s hezkými pokoji, kromě našeho podivného mluvícího pokoje s hororovou koupelnou, což byla samozřejmě výjimka.
Co se týče jídla, měli jsme polopenzi, takže jsme zde dostávali snídaně a večeře. Snídaně byly fajn (měli jsme švédský stůl 😊), za to večeře byly pro změnu „zajímavé“, jako například sekaná (co vypadala podle mě spíš jako šunka), párek s hranolkami nebo podivné těstoviny s masem. Rakouská kuchyně tedy na mě působila zajímavě, ale jinak tam nevařili vůbec špatně. Ale dost už o jídle a hotelu, teď přejdu k nejlepším zážitkům na celém lyžáku.
Jedním z těch nejlepších bylo samozřejmě samotné lyžování. Podle mě jsme se spravedlivě rozdělili do několika družstev, se kterými jsme potom lyžovali a také soutěžili ve večerních programech. Já jsem byla v družstvu č. 4 (nejsem žádný nadaný lyžař), a sešli jsme se tam dobrá parta. Hodně se mi líbilo, že nás náš pan učitel už po prvním dnu nechával jezdit si zadané trasy po svém a že byl většinou připraven (stejně jako zbytek učitelů a instruktorů) podat nám pomocnou ruku nebo hůlku, když někomu ujela lyže nebo zapadnul do hlubšího sněhu - jako se to povedlo i mně. Také se mi líbilo, když jsme poslední nebo předposlední den jela všechna družstva po červených sjezdovkách až úplně dolů k autobusu nebo když jsme zkoušeli různé slalomy a jízdu v hlubokém sněhu.
Na celém lyžáku jsem si užila i večerní programy (hlavně diskotéku), při kterých spolu soutěžila jednotlivá družstva včetně týmu učitelů. A to byla ta další věc, co se mi na tom všem hrozně líbila, jak se učitelé zapojovali a byla s nimi sranda nejenom při večerních programech, ale i po celý kurz. Zároveň nás toho podle mě i dost naučili, např. pilování techniky a různých cvičení jak s hůlkami, tak i bez hůlek. Já osobně jsem nikdy s hůlkami nejezdila a tady jsem se to konečně naučila.
Jsem moc ráda, že jsem se tohoto kurzu mohla zúčastnit a že jsem poprvé v životě měla tu možnost zalyžovat si na překrásných sjezdovkách Rakouska, protože to opravdu stojí za to. Ráda bych se sem ještě jednou vrátila a jsem nesmírně vděčná všem učitelům, že mi tento zážitek umožnili prožít.‘‘
A my jen děkujeme za to, jak skvělé to s Vámi bylo, a že jsme společně mohli vyjet do Rakouských Alp a užít si spoustu legrace. 😊
Vaši instruktoři/učitelé
