|
Čtvrtek 22.2. Se ve školní družině 10 nesl ve znamení hesla:
„dnes divočíme na ledě!“.
Předzvěst posledních zimních radovánek nás konečně přesvědčila jít si také vyzkoušet kluziště na hřiště u naší školy. Dosavadní návštěvy jsme absolvovali pouze v roli diváků za mantinely, kteří s obdivem sledují s lehkostí jezdící bruslaře. Vše vypadalo na první pohled tak jednoduše, že i my jsme podlehli touze pobavit se tímto sportem. Nejdříve jsme se ale museli pořádně vybavit…
tady většina z nás ocenila, že přímo u ledové plochy se dají zapůjčit jak brusle, tak přilba. Bez ní a bez pořádných rukavic je totiž dětem na kluziště vstup zakázán.
Mé varování, že já rozhodně nejsem ta pravá, která by měla někoho učit bruslit, bylo dětmi shledáno jako bezvýznamné… věděla jsem, že tato zkušenost mě bude bolet, ale nadšení dětí bylo silnější, než všechen strach.
Prioritou i tak bylo přežít první zkušenost s ledovou plochou s co nejmenším počtem boulí a modřin.
Večer před dnem „d“ se ze mě díky videím na youtube stal profesionální trenér teoretik – předklonit, nohy mírně od sebe, pokrčit kolena… záležitost na první pohled jednoduchá… u praxe jsme se ale dost zapotili. Už jen nazouvání bruslí a přesun z laviček směr kluziště nám daly zabrat. Nakonec jsme se ale všichni nějakým záhadným způsobem ocitli v pořádku na ledě. A protože jsme se řídili heslem bezpečnost především, většina dětí připomínala spíše panáčky michelin s helmou J. V bruslení jim to ale naštěstí nebránilo – i když u některých, včetně mě, bych to bruslením nenazývala – spíše přesun nejistými krůčky z bodu do bodu. Co jsem se já osobně to odpoledne rozhodně dobře naučila, bylo perfektně stát u mantinelu a tvářit se, že nebruslím jen proto, že musím sledovat, jestli děti něco nepotřebují J. Zbytek účastníků ale musím moc pochválit. Nejenže jsem zjistila, že mám ve třídě několik konkurentek Sáblíkové a mladé Jágry, ale i houževnaté začátečníky, které svou pílí a odhodláním i přes počáteční pády a nezdary dokázali nakonec sami několikrát objet kluziště. A to je obrovský úspěch, za který jim náleží můj obdiv. Díky tomuto, přítomnosti opěrné konstrukce a možnosti zapůjčení opory pro děti, jsme tedy všichni ke konci více či méně připomínali bruslaře. Na ledu se nám tak zalíbilo, že se nám z něj ani nechtělo.
Bylo to fajn odpoledne plné zážitků, které náš kolektiv zase o trochu více stmelily.
Jednoduše řečeno: „hezky jim to bruslilo!“
|
 |
