Zamračená obloha a studené počasí doprovázené deštěm jen podtrhovalo pochmurnou atmosféru místa.
Naše kroky nejprve vedly do Muzea ghetta. To se nachází v budově bývalé školy a nabízí stálou expozici věnovanou tzv. „konečnému řešení židovské otázky“. Nejprve nás čekala úvodní přednáška o pronásledování Židů od roku 1933 a o životě v ghettu. Poté jsme si prohlédli expozice, velmi nás zaujala výstava věnovaná terezínskému umění, zejména originály prací terezínských dětí (obrázky, básničky).
Poté jme s naším průvodcem zamířili do tajné židovské modlitebny, márnice, obřadní síně a kolumbária, kde jsme si prohlédli repliky uren.
Terezínské krematorium bylo uvedeno do provozu v roce 1942 a primárně sloužilo ke kremaci tělesných ostatků nejen zemřelých vězňů židovského původu z terezínského ghetta, ale i pro zpopelňování mrtvol pocházejících z věznice pražského gestapa, která se nacházela v Malé pevnosti na pravém břehu řeky Ohře. K tomu sloužily 4 pece, celkem zde bylo zpopelněno asi 30 000 zemřelých.
Po obědové pauze jsme se vydali do Malé pevnosti. Expozice ukazuje otřesné podmínky, v jakých zde žili vězni za obou světových válek, zejména pak za druhé světové války.
Prohlédli jsme si nádvoří, kde byli vězni přijímáni a kancelář velitele věznice, sadisty Heinricha Jöckela. Ten byl zde po válce společně se svojí ženou vězněn a odsouzen k smrti. Mimo jiné nechal bránu k bloku A a B vyzdobit nápisem Arbeit macht frei (Práce osvobozuje). Tento nápis byl typický pro všechny nacistické koncentrační tábory, Jöckel usiloval o to, aby i v Terezíně vznikl koncentrační tábor. Naštěstí neúspěšně.
Prohlédli jsme si cely, ve kterých vězni žili a představili si nelidské podmínky, zimu či naopak nesnesitelné vedro, nedostatek jídla, obtížný hmyz a nakažlivé nemoci, se kterými museli každý den bojovat.
Poté jsme se vydali 500 m dlouhým tunelem v opevnění, který ústí na popraviště. Tam přicházeli odsouzení tzv. Branou smrti. Ještě dnes je vidět rozbitá zeď od kulek příslušníků SS, kterými odsouzené popravovali.
V závěru prohlídky nás zaujali cely, do kterých se vešlo až 600 vězňů najednou a také bazén pro příslušníky SS a jejich rodiny, při jehož stavbě bylo údajně utýráno několik desítek vězňů.
Památní Terezín je v České republice jedinou institucí svého druhu. Jeho posláním je uchovávat památku obětí rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace, rozvíjet muzejní, výzkumnou a vzdělávací činnost, jakož i pečovat o místa spojená s utrpením a smrtí desetitisíců obětí vlády násilí.
Návštěva Památníku Terezín v nás zanechala hluboké stopy. Mnohdy jsme během prohlídky nevěřícně kroutili hlavou či měli slzy v očích. Věřím, že na to nikdy nezapomeneme.
Jak napsal italský židovský spisovatel Primo Levi: „Ten, kdo zapomíná na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“
