Povídání se skřítkem aneb návštěva bohnické knihovny
Minulý týden jsme s družinou IX. vyrazili na náš první společný výlet. Sama jsem byla zvědavá, jak vše zvládneme a jak se děti vlastně budou umět chovat. Moc mě potěšily a vše zvládly na jedničku, takže se už teď těším, až s těmito hodnými dětmi vyrazíme na další výlet.
Ve čtvrtek 17. října jsme navštívili Městskou knihovnu v Bohnicích. Knihovna má ve své nabídce různé programy pro žáky prvních tříd. My si vybrali tematickou besedu plnou aktivizujících prvků s názvem „Povídání se skřítkem“. Ta děti zábavnou formou seznamuje nejen s knihami, ale také s prostory knihovny, polepky a vznikem knihy. Některé děti tu byly úplně poprvé, a tak jsme besedu začali exkurzí po budově knihovny. Ve druhém patře už na nás čekala paní knihovnice a zavedla nás do dětského oddělení, kde beseda probíhala. Tady děti mohly vidět, že knihovna svým čtenářům nenabízí jen knihy a časopisy, ale mohou si zde také pohrát v jejich dětském koutku.
Když se děti pohodlně uvelebily na pohodlné sedací vaky, které pomohly navodit uvolněnou atmosféru, paní knihovnice mohla začít s přednáškou. Děti se nejprve dozvěděly, jak se mohou stát čtenářem a jak fungují výpůjčky. Pak si s paní knihovnicí povídaly o tom, jaké druhy knih máme a bravurně zodpovídaly všechny její otázky. Naučily se poznat rozdíl mezi knihou naučnou a příběhem a vysvětlily si také význam piktogramů, které čtenářům pomáhají rychleji se orientovat v žánrech knih. Děti také poznaly tzv. pojem „semafor“, který se v knihovně užívá pro rozdělení knih dle věku čtenáře. Po seznámení se s knihami si děti vyslechly skřítkovu básničku o knížkách, ze které poznaly, co všechno se z knih můžeme dozvědět a naučit a, že rčení o tom, že kniha je studnice moudrosti, je zcela opodstatněné.
Nakonec paní knihovnice přečetla dětem legrační příběh o prasátku Olivii, který děti velmi zaujal, jelikož knihu pak zcela vypůjčovaly. Paní knihovnice nám ještě doporučila několik knih, které jsme si půjčili a na které se těšíme, až si společně přečteme v družině. Poté si už děti mohly samy nějakou knížku vybrat a prohlédnout nebo si jen pohrát.
Návštěvu knihovny jsme zakončili na nedalekém dětském hřišti, kde se děti mohly za své vzorné chování za odměnu vyběhat a vykřičet.
Celou akci jsme si moc užili a i kdyby jen v jednom jediném dítěti vzbudila lásku ke knihám, určitě stála za to. A jestli vás, rodiče, budou děti prosit, abyste se s nimi někdy v knihovně také zastavili, přimlouvám se za to, abyste jim toto přání splnili.