Na době adventu a Vánocích je cenné, že jsou si lidé blíž. Všichni přemýšlíme, jakým dárkem bychom druhým udělali radost, chystáme si dobroty, navštěvujeme se. My jsme s jazykovými třídami tohoto sbližovacího období využili ke sbližování se s dalším státem Evropy.

Po loňské návštěvě zástupců Polského institutu přijal letos naše pozvání Bulharský kulturní institut v Praze a do naší školy vyslal svou projektovou manažerku, paní Jitku Zárubovou.

Ta nejprve navodila pravou vánoční atmosféru: vyptávala se našich žáků, co pro ně znamenají Vánoce, a jaké tradice a zvyky udržují ve svých rodinách. Pak nás přenesla do Bulharska a žákům vysvětlila i názorně ukázala, jak v některých aspektech odlišně a v jiných podobně se Vánoce slaví v Bulharsku. Od zvyků dávných až po ty nové, často globální.

Dozvěděli jsme se tak mimo jiné, že Vánoce se bulharsky řeknou „koleda“, že koledníci obcházejí se survačkou, kterou jsme také vyzkoušeli na téměř dobrovolně vybraném žákovi. Zjistili jsme, že na vánoční stůl se v Bulharsku nedává maso v žádné podobě, zato se zde chystá vždy lichý počet chodů, přičemž minimální počet je sedm. Probrali jsme bulharské pohádky i to, že v Bulharsku již 24. prosince usedá k velkému společnému stolu široká rodina.

U Vánoc ale nakonec nezůstalo, a i díky velké řadě otázek našich žáků jsme se dozvěděli celou řadu zajímavostí o Bulharsku. Jestli si na počátku debaty byli někteří žáci jistí především tím, že se Bulharsko „nachází v naší sluneční soustavě“, na konci už věděli nejenom to, že Sofie znamená moudrost, v Údolí růží se pěstují záhony růží pro esenciální olej, který se vymačkává z okvětních lístků a používá k výrobě parfémů, nebo například že šopský salát, přestože je pojmenovaný podle oblasti okolo Sofie, obsahuje bulharské národní barvy (zelenou, bílou a červenou) a od 80. let je propagovaný jako typické bulharské jídlo, ve skutečnosti tradičním bulharským jídlem vůbec není.

Zkušenost praví, že cesta ke sblížení začíná lepším poznáním. S jazykovými třídami jsme ušli v tomto směru kus cesty. A určitě v tom hraje jen menší (i když také nezapomenutelnou) roli velká porce bulharských sladkostí, kterými Bulharský institut naše žáky obdaroval. Především za tím stojí skvělá přednáška paní Zárubové a vůle žáků i institutu vzájemně se setkat.

Mgr. Lucie Kratochvílová, PhD.