Také letos jsme se zapojili do projektu společnosti Post Bellum – Paměť národa: PŘÍBĚHY NAŠICH SOUSEDŮ. Nejprve se Markéta, Elena, Kristýna a Honza vydali na návštěvu za panem Václavem Hájkem, aby nahráli jeho vzpomínky. Bylo to velmi zajímavé setkání, pan Hájek je výborný vypravěč.

Narodil se v roce 1941 v Praze – Liboci a na svých 81 let rozhodně nevypadá. To bude asi tím aktivním životem. Nejprve trénoval 10 let volejbalové družstvo dívek na Petřinách, když se oženil a přestěhoval do Bohnic, vedl sportovní kroužek ve škole Na Šutce. Sám hrál volejbal až do 72 let!

Celý život pracoval jako soustružník, nejdéle v Teplárně Veleslavín. Jednu dobu ale třeba i ve filmových ateliérech na Barrandově, to se tam zrovna natáčela slavná Vláčilova Markéta Lazarová. A nepracovali tam v sobotu, což bylo v té době novinkou.

Pan Hájek nám vyprávěl o škole v Liboci, kde učil i pan učitel Zelenka – Hajský, který pomáhal parašutistům po atentátu na Heydricha, o stavbě sídliště na Petřinách, na kterém při opušťáku z vojny nemohl najít nový byt svých rodičů, o pohledu z vrtulníku do sopky Vesuv, o sporu s katechetou na hodinách náboženství či s akademickou malířkou na hodinách výtvarné výchovy.

Z těch nejzajímavějších vzpomínek pana Václava Hájka jsme připravili krátkou rozhlasovou reportáž, kterou krásně namluvila Markéta, Elena a Lucka. Posuďte sami.

PhDr. Martina Kaslová