Po mnoha překážkách se minulý měsíc konečně povedlo také druhému týmu deváťáků ve složení Mája Brožová, Anežka Hrubešová, Helča Hříbková, Nasťa Podpala, Lucka Uličníková a Sára Šulcová natočit vzpomínky pamětnice v rámci projektu PŘÍBĚHY NAŠICH SOUSEDŮ.

Paní Hilda Bartáková je obdivuhodná žena. Narodila se v roce 1928 v německé Lužici, prožila těžké dětství, protože jí brzy zemřela maminka. Doma mluvili německy, ale paní Hilda se naučila i lužickosrbsky, protože tatínek byl Lužický Srb. Nejvíce vzpomínala na hrůzy, které prožila za 2. světové války. Zůstala sama s nevlastní matkou, neměly co jíst, dokonce sbíraly žaludy a pekly z nich koláč. Na konci války se ocitly mezi ruskou a německou armádou, zažily obrovský strach. Ani po skončení války to neměla paní Hilda lehké. Přišla za prací do Prahy, domů za rodinou se musela vracet tajně lesem přes hranice, jednou ji dokonce zatkli němečtí celníci. V roce 1956 se provdala za Jiřího Bartáka a od té doby žije v Praze. Závěrečná slova této moudré ženy - ačkoliv jsme to v době natáčení reportáže netušily - jsou, bohužel, opět aktuální.

Pokud máte zájem, poslechněte si vzpomínky paní Hildy Bartákové.

PhDr. Martina Kaslová