Ve středu 20. 11. 2019 jsme se zúčastnili florbalového turnaje v kategorii 8. a 9. ročníků. Stejně jako v kategorii mladších žáků byla hostitelem ZŠ Burešova.

První utkání proti ZŠ Bohumila Hrabala jsme začali velmi dobře. Po necelé minutě a půl se nám podařilo vstřelit branku. Utkání se odehrávalo ve svižném tempu. Zhruba v polovině zápasu se soupeři podařilo z trestného střílení srovnat a v závěru nakonec i zlomit utkání na svou stranu. I když jsme zápas ztratili v poměru 1:2, předvedená hra položila slušný základ do dalších utkání.

Ve druhém utkání jsme se střetli se ZŠ Mazurská. V úvodu jsme navázali na dobrou hru z předchozího zápasu, od páté minuty však soupeř převzal otěže utkání a došel si pro jasnou výhru v poměru 0:6. Jakkoli jsme se snažili utkání zvrátit, museli jsme se nakonec před soupeřem jednoznačně sklonit. Předčil nás v podstatě ve všem.

Ve třetím utkání jsme se střetli se ZŠ Žernosecká. Vlažný start do utkání znamenal brzy inkasovaný gól, který nás však rychle probral. Srovnat se nám podařilo naštěstí velmi brzy. Klid na hokejkách a v hlavách nám ale vydržel jen do 8. minuty.

 Před začátkem turnaje nám bylo sděleno, že všechny volné údery z okolí brankoviště se budou rozehrávat na signál píšťalkou. Inkriminovaný moment však vypadal následovně: Volný úder na hranici brankoviště, předchází mu výměna poškozeného míčku;  soupeřův hráč si nový míček pokládá a ihned bez signálu střílí rozdílovou branku. To se pak můžete snažit sebevíc, hrát sebelépe. Alibismus člověka, který má utkání dle předem jasně daných pravidel řídit, vám pak celé vaše snažení zkazí. Mrzí to hned z několika důvodů. Do té doby jsme drželi nerozhodný stav a vytvořili jsme si i pár slušných šancí. Daleko horší než prohrané utkání ale je zklamání. Snažíme se žákům vštípit hodnoty fair play. Na turnaje s nimi chodíme, aby se mohli spravedlivě poměřit s nejlepšími týmy, ale oni jsou pak svědky toho, jak je někdo “zařízne”. Přes jednoznačné pochybení a naše protesty rozhodčí odmítl svoje rozhodnutí změnit. Možná se zdá, že naše neúspěchy svádím na někoho jiného. Objektivita a sebereflexe mi snad, i dle vyjádření ostatních, ale nechybí. V každém případě pak na kluky „padla deka“ a soupeř nás hned v následující minutě potrestal další, již třetí brankou. Prohra 1:3 nám tak definitivně vzala šanci na postup.

Poslední utkání se ZŠ Libčická bylo vyloženě o vůli. Ve vyrovnaném utkání byl nakonec přeci jen šťastnější soupeř. Prohra 1:2 tak pro nás znamenala poslední místo ve skupině.

Vždycky se snažím i v takovýchto situacích hledat nějaká pozitiva. Tentokrát kluky nebudu až tak chválit za hru, nebylo by to úplně spravedlivé vzhledem k výsledkům. Rozdíl totiž logicky nedělá množství vytvořených šancí, ale umění proměnit je. S tím se kluci během tohoto turnaje i turnaje ve fotbale dost potýkali. Chci se pozastavit u jiné věci, která má s tím fotbalovým turnajem souvislost. Situaci, kdy mužstvo někdo poškodil, zažili naši hráči na obou turnajích. Mohlo je to „položit“, mohli zahořknout a nadávat na celý svět. Místo toho však nastoupili do zbývajících zápasů, ve kterých sice ne vždy zvítězili, ale vždy alespoň ukázali vůli se o výsledek porvat. To je vlastnost, které si na klucích cením a za kterou by zasloužili někdy i trochu více štěstí.

Poděkování zaslouží: Jakub Šejbl, Matyáš Dastych, Bedřich Koubek, Josef Klaus, Ondřej Pavézka, Filip Růžička, Daniel Porkert, Filip Vlach.

Ondřej Šulc – učitel TV