Krosenská, Vratislavská, Štětínská, Sosnovecká, obchodní centrum Krakov… V průběhu projektového týdne objevovali naši žáci mimo jiné také k čemu a proč odkazují názvy míst, ve kterých bydlí, kterými denně nebo občasně procházejí. Objevovali Bohnice jako “stavbu česko-polského přátelství”.

Na pozvání školy ochotně přišli žákům s rozjezdem projektu pomoci kvalifikovaní poradci: pracovníci Polského institutu v Praze. Nadšení šiřitelé polské kultury v Česku Wojciech Bednarek a Matěj Čermák představili žákům místa, ke kterým bohnické názvy odkazují, v zajímavé prezentaci. Pro dokreslení kulturní atmosféry dali také prostor kvízu z polského jazyka odhalujícímu vtipné odlišnosti jinak tolik podobných jazyků. Dozvěděli jsme se tak nejenom například o krásách Vratislavi, pohnuté historii Lublinu, o přítomnosti trpaslíků v Krakově nebo to, že Sosnowiec je “opravdu díra”, ale i to, že jestliže my toho někdy máme po krk, Poláci toho mají po uši a že chodíme-li my spát se slepicemi, Poláci zase vstávají s kuřaty. Úspěšný byl také nápad zástupců Institutu podpořit intelektualní nasazení našich žáků velkou dávkou krowek (pozor, zjistili jsme, že je potřeba vyslovovat “kruvek”).

Čas si pan Bednárek a pan Čermák v závěru našli i na zvídavé otázky našich žáků, takže jsme byli obohaceni i o informace například o vztahu současné polštiny k angličtině, vztahu Poláků ke katolické víře nebo kdo ve třídě dostane poslední krowku.

Některé otázky sice zůstaly nezodpovězeny (jako například kdy byla v Polsku vybudována první uhelná elektrárna nebo kolik měří pan Matěj Čermák), ale v tom je možné vidět také příslib další spolupráce do budoucna.

Vztahy česko-polské mají, jako vztahy většiny sousedů, bezpochyby svá specifika. Zvídavost žáků naší školy společně s ochotou Polského institutu potvrdily, že lepší vzájemné poznání své i cizí kultury znamená také vzájemné obohacení.

Mgr. Lucie Kratochvílová, PhD.