Asi nikdo z nás si nedokázal představit, v jaké situaci se ocitneme na začátku jara tohoto roku. Prakticky téměř celým světem se šíří neúprosná chapadla nákazy, která ohrožuje miliony lidí a zasahuje do všech oblastí života. Chybí nám spousta věcí, které jsme považovali za samozřejmé. Návštěva příbuzných, pobyt u moře, posezení v kavárně, sport s kamarády, oběd v restauraci, návštěva holiče či kadeřníka nebo prosté podání ruky s přítelem či známým. Je jasné, že ani sféra školství a výuky nebyla tímto strašákem ušetřena.

Pandemie uštědřila školám zdrcující úder. Způsobila jejich zavření. Učitelé nemůžou do žáků čepovat znalosti v kelímcích přes výdejní okénko, ani nedokážeme dovážet vzdělání coby zásilková služba rovnou do domácností. A tak se narodila distanční výuka, novinka pro žáky, novinka pro rodiče, novinka i pro učitele.

Zpočátku jsme zápolili s porodními bolestmi, zvykali si na to, jak nám chybí ten každodenní kontakt s dětmi, jejich úsměv či vzdorovité poznámky, naše gesta při výuce, zvýšení hlasu, pochvala či jejich prosté dobrý den. Ale jak říká klasik – nouze naučila Dalibora housti – i my jsme se zdokonalovali, žáci si začali zvykat a najednou jsme všichni zjistili, že to docela jde. Ještě před pár lety si většina učitelů obtížně zvykala na ztrátu tradiční papírové třídní knihy či žákovské knížky, žehrala na dle nich přehnanou digitalizaci školy a výuky, chtěla opouštět oblast školství a argumentovala tím, že Komenský se musí obracet v hrobě.

A teď? Spousta pedagogů středního, ale i staršího věku vesele skypuje, dovádí na různých platformách pedagogických programů, natáčí videa či vytváří různé dokumenty. Pro mnohé už není nejdůležitější výška jejich důchodů, ale způsoby online výuky se svými žáky. Světe, div se, pandemie mnohým z nás razantně připomněla, že jsou dvacátá léta 21. století.

Distanční výuka však není jen o tom, by žáci vstřebávali nové učivo, vypracovávali domácí úkoly a snažili se sbírat co největší počet známek potřebných pro vysvědčení. Musí být i zábavná, oddechová, motivující a v mnoha směrech i tvořivá. Měla by žáky podněcovat  k vlastní aktivitě, měla by i posilovat spolupráci v rodině, ať už mezi dětmi a rodiči, tak i mezi sourozenci.

V duchu těchto principů dostali žáci 8. ročníků a žáci 7. C naší školy týdenní úkol. Měli se alespoň na chvíli převtělit do role prodejců na farmářských trzích, kteří nabízejí své výrobky, které budou souviset se základními atributy této doby. Měli totiž nabízet a prodávat roušky, mýdla, gely, dezinfekční roztoky, brýle, štíty či pláště, prostě to, po čem je v současné době největší poptávka. Jejich úkolem bylo vytvořit dvou či čtyřveršové reklamní slogany, kterými by ke svým stánkům přilákali co největší počet zákazníků. Sami posuďte, do jaké míry se jim to povedlo.

Gel či mýdlo, co bys rád, máme všechno, na viry i smrad.
Bez našeho mýdla, nedotkni se jídla.
Máme roušky pro děti, sluší také zvířeti.
Naše skvělá dezinfekce, čistí Vaše rezidence, zanechá vše bez zápachu, můžete žít beze strachu.
Nechcete na obličej hadr či plenu, kupte naše roušky za rozumnou cenu.
Karanténa byla nuda, koruna nám oslabila, roušky z naší dílny, chrání líp jak ty z Číny.
Kupte si náš respirátor, ten Vám hodně pomůže, lepší než defibrilátor a na hrobě dvě růže.
Vydržte to ještě chvíli, doufám, že Vám zbyly síly.
Spolehlivou ochranu proti pomstě z Wuchanu.
Kamarádi moji milí, překonáme pandemii.
Respirátor za kačku, to je ono, panáčku.
Taky je tu spoustu mýdla, paní, Vy jste si ještě nenabídla.
Když bez roušky chytí Tě na ulici, zaplatíš nebo skončíš ve věznici.
Vyhýbej se své ženě, když je doma v karanténě.
Nerozšiřuj Koronu, vyvraždí Ti rodinu.
Chraňte sebe i ostatní naší rouškou kvalitní.
Roušky, štíty, rukavice, to mi nejde do palice.
Buďte všichni připraveni, koronavir sranda není.
Prací prášek bílý, zničí všechny viry.

Co říci závěrem? Ani v těchto, pro mnohé z nás, těžkých chvílích neztrácí mladá generace to, co nám, Čechům, bylo odjakživa vlastní. Smysl pro humor, schopnost udělat si legraci sám ze sebe, umění ironie a sarkasmu. A tak ať laskaví čtenáři těchto řádků prominou, ty dva nejlepší jsem si nechal na konec. Jistě pochopíte proč.

AŽ NÁM PLAGA DOVOLÍ, VRÁTÍME SE DO ŠKOLY.
NABÍZÍME VÁM NÁŠ GEL, DÁ KORONĚ NA PRD..

Mějte se fajn, neztrácejte dobrou náladu a naději a opatrujte sebe i své blízké. A nezapomeňte: Škole zdar, koronaviru zmar!

Martin Slabý a jeho třídy