Od druhého dne pobytu to vypuklo. Po dopolední výuce, která však probíhala spíše v odpočinkovém tempu, explodovala nálož naplněná hrami, soutěžemi, kvízy, závody a různými sportovními disciplínami. Děti si ověřily své schopnosti ve vybíjené, přehazované, líném a stolním tenisu, šipkách, badmintonu, pétanque či přetahování lanem. Všichni si zastříleli ze vzduchovky, zúčastnili se noční bojové hry, kterou pro ně připravili deváťáci, absolvovali náročný terénní běh lesem, při němž plnili různé úkoly a vyhledávali netradiční předměty na trase umístěné.
Bohužel, po dvou dnech jsme přišli o p. učitele Šnaiberga, kterého nemoc upoutala na nemocniční lůžko. Na zdárný průběh ŠvPř to však nemělo žádný vliv, neboť ostatní dospělí ochotně převzali jeho úkoly a povinnosti, takže zbývá jen kolegovi Šnaibergovi popřát brzký návrat do našich řad.
Sobotní večer byl ve znamení táboráku, při němž se po čtrnácti kilogramech špekáčků jen zaprášilo. Neděli bez budíčku a netradičně sladkou snídani s kakaem přivítali všichni s nadšením. Tradiční součástí našeho pobytu bývá i realizace školního výletu. Letos padla volba na Hlubokou nad Vltavou. Žáci se pokochali prohlídkou zámku a jeho okolí a poté navštívili pár kilometrů vzdálenou zoologickou zahradu. Více než zvířecí rarita místní ZOO, medvěd plavý, je sice zajímaly stánky se suvenýry či pestrá nabídka občerstvení, ale i tak se celodenní výlet povedl. Obzvlášť když každého zahřál čerstvě upečený řízek na cestu.
A pak už přišel středeční karneval dětí z prvního stupně a rozlučkový večírek spojený s grilováním, který pro odcházející žáky z devátého ročníku připravili jejich třídní. Věřte tomu, že naložit a poté ogrilovat dvanáct kilo stehenních řízků není procházka růžovou zahradou. Čtvrteční odpoledne je tradičně věnováno rozdílení cen, medailí a diplomů, konzumaci zmrzlinových pohárů a především úklidu. Je zajímavé, že některé nalezené mikiny, trencle či kšiltovky, přestože je přede všemi ukazujeme, svého původního majitele prostě nemají. Jsou-li v pračkách našich domácností přítomni Lichožrouti, pak na školách v přírodě řádí Svrškožrouti, jejichž potravou se stávají bezprizorní části oblečení. Po návštěvě dětí z Glowackého mají každoroční bene.
V pátek 22. 6. nám v devět hodin dorazily objednané autobusy. Poslední domácí houstičky, poslední kontrola opuštěných pokojů, poslední neúspěšná dražba zapomenutých věcí. Po naložení kufrů nezbytné společné foto, které se stane trvalou památkou na společné chvíle v tomto školním roce a zaplní další místo na chodbě v přízemí naší školy. Počasí nám přálo, k žádnému úrazu či komplikacím nedošlo, všechny žáky plné zážitků jsme v nezměněné kvalitě odevzdali rodičům. Co více si přát?
P.S. Byla to má třicátá škola v přírodě a byla zároveň má poslední. Bylo to namáhavé i krásné, ale bylo toho dost. Je čas předat žezlo mladším…
Mgr. Martin Slabý
