Minulý týden se nám konečně také ozvala paní Zima. U nás v Praze si děti sněhu příliš neužijí, a proto, když začalo ve středu sněžit, jakoby každá spadlá vločka rozzářila jiskru v dětském oku.
Jelikož jsme ten den neměli žádné potřebné propriety k zimním sportům, šli jsme si užít čerstvě napadaného sněhu alespoň při pořádné koulovačce. Kousek od kluziště, na Dopravním hřišti, děti objevily navezený sníh, který během dne odklízí z ledové plochy. Mohla tedy začít pořádná sněhová bitva i stavění sněhuláků.  První sníh si děti důkladně užily a vůbec jim nevadilo, že byly celé promočené.

Abychom do nového roku vykročili aktivně, ve čtvrtek 10. ledna už děti dorazily vyzbrojené zimní výbavou. Boby, sáňky či klouzáky byly samozřejmostí. Vždyť se šlo bobovat. A protože jsou děti z družiny X. známé jako „Nebojsové“, nestačil jim kdejaký menší kopec, chtěly si bobování pořádně užít. Naším cílem se proto stala BMX dráha na Podhájských polích. Tam si každý našel to své – kdo se potřeboval zprvu trochu rozjezdit, vybral si menší kopec, většina ovšem nadšeně pokořovala ten nejvyšší. Pracovní název dostal „Smrťák“. Žádné nebezpečí nám ale nehrozilo, děti byly ostřílenými bobisty i sáňkaři. Ovšem jsme přeci jen stále v Praze, nebylo tedy sněhu nazbyt, proto děkujeme Péťovi a Pavlíkovi za vzornou úpravu terénu. To se pak jezdilo jedna radost. Ale to, že přistávací plocha malých bobistů byla místy lehce bahnitá, to už rodičům neřekneme. Největším úspěchem byl stejně fakt, že jsem odtamtud dětičky vůbec dostala zpátky do školy. Ze zimních radovánek byly nadšené.

A aby těch zimních sportů nebylo v družině X. málo, hned v pátek jsme ještě vyrazili zahájit letošní bruslařskou sezónu. Vždyť by to byl hřích nevyužít takové blízkosti ledové plochy. Hned po obědě jsme se tedy vydali na kluziště při Dopravním hřišti naší školy. Ledová plocha byla krásně upravená a tak stačilo jen se přezout do bruslí, ať půjčených nebo vlastních, nasadit helmu a rukavice a mohlo se vyrazit na led. Protože jsme chodili bruslit i loni, věděla jsem, že některé děti jsou přímo ostřílenými profesionály. Že, Beátko, Elinko, Emičko, Tomíku, Matýsku M., Oleksii a Žanetko?! Další z dětí zase udělaly od loňska obrovský pokrok. Za to vás moc chválím, jste dříči Adélko, Kristýnko, Péťo, Aničko, Sofinko, Eldo a Janičky. Ale i děti, které s námi měly brusle poprvé na nohou, statečně „ťapaly“ za pomoci hrazdiček a s každým najetým kilometrem se ve svém bruslařském umění zdokonalovaly. Za to jim patří můj velký obdiv. Důležitá je totiž hlavně chuť a ta jim, spolu s odvahou, rozhodně nechyběla. I když několikrát spadly, pokaždé bez fňukání znovu vstaly, postavily se zpět na nohy a bruslení nevzdaly. Ty odvážnější už ke konci dokonce odložily hrazdičky. Klobouk dolů, jste budoucí bruslařské jedničky, Amiro, Nikolko a Matýsku P. Myslím, že příště už budeme moci do bruslení zapojit i nějaké hry a soutěže. Doufejme tedy, že nám led ještě nějaký ten den vydrží.