Zprávy z lyžáku
A už frčíme dom.
Dopoledne jsme ještě zažehli motory pod lyžemi a řádně si zazávodili v kratším slalomu. Všichni jsme fandili všem, všichni závod zvládli, žádná branka nezůstala nepokořena, prostě bezva parta s obrovskou morálkou a chutí si to užít až do konce.
Ošlehané tváře od větru a sněhu jsme ještě ošlehali špagetami Bolognese, a pak už všechny věci přímo narvali (tedy pod precizní taktovkou paní ředitelky) do rolby, nazuli lyže a sjeli dolů ověšeni batohy a taškami na přeskáče přímo k autobusu.
Zamávali a zvolali: "Papá Špindle", domluvili si s panem řidičem zastávku na benzínce, páč už se "bagetový absťák" nedá vydržet, a s mobily v rukách uháníme do matičky Prahy.
A to je kokokokonec!!!
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A je tu poslední večer, ach jo, to nám to uteklo.
Nicméně dnešní den byl přeplněn zážitky. Dali jsme si totiž Tour de ski aneb jak jsme dobyli Špindl. Ráno v 9 hodin jsme vyrazili vstříc našim nejvyšším horám. Přímo od chaty jsme sjeli krásným Jelením dolem dolů k silnici, poté lyže na ramena a kousek po silnici ke skiareálu Hromovka, tam na sedačku a hurá nahoru. Pak jsme se už rozdělili do našich výkonnostních družstev a sjezdovky na Hromovce a sousedícího Svatého Petra byly naše. Při polední pauze v místních předražených skibarech a restauracích jsme vybalili své svačiny. Mňam, houska s mazacím sýrem, džus a jablko. No, tak jsme to trošku ošperkovali horkou čokoládou (za tu cenu byla snad pravá belgická), limčou a Medovníkem.
Po pauzičce se 1. a 2. družstvo vydalo zpět na Labskou a statečné 3. družstvo vydrželo, dokonce zavřenou červenou sjezdovku na Sv. Petru kvůli závodům, odpoledne zdolalo, když už jí zpřístupní, a všichni byli nadšeni, jak to bravůrně a s noblesou zvládli.
A jak si tam tak sjezdovali, plánovaný skibus jim ujel. No a co, tak to dali ještě dvakrát a jeli dalším. Ten je ale k překvapení všech odvezl ke skiareálu Medvědín, a že na Labskou prý ani náhodou nejede. Tak stateční lyžaři 3. družstva rozhodli, že se jede lanovkou na Medvědín, pak sjezdovkou přes Mísečky, běžkařskou stopou na Labskou a domů do chalupy. A tak se také stalo. Podmínky byly fakt krušné, vichr, mlha, husté sněžení a devět postaviček s šéfkou, kteří se v půl páté v podvečer navrátili zpět. Sice jejich barevné lyžařské outfity změnily barvu, všichni přijeli bílí, ale s vyloučenými endorfiny s úsměvem od ucha k uchu. Nyní už zase všichni řádí na diskotéce. Mají s sebou dokonce i diskokouli. Jsou úžasní.
No zkrátka a dobře, je nám tu dobře.😃
A jak se máte vy?
Tak zítra papa, trošku se domů těšíme.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A máme tu večer čtvrtého dne našeho zatím úžasného lyžařského kurzu. A co bylo na programu?
Taková ta úzká nestabilní prkénka s dlouhými holemi. Ráno opět krásné horské počasí (hustě sněžilo) a my se vydali do "stopy". Na tu jsme k velkému překvapení všech nás výborných běžkařů narazili až po dvoukilometrovém výšlapu stále do kopce tzv. Jelení stezkou. Ledoborec ředitelka prošlapovala cestu, za ní 30 nešťastných nožiček na těch úzkých prkýnkách, a ohonem a bičujícím byla na konci naše skvělá vedoucí kurzu. Nicméně cíle bylo dosaženo, 2x překonán horský potůček a stopa nalezena. Ti otrlejší ještě doběhli na Mísečky, kde se odměnili Kofolou nebo horkou čokoládou, ti ostatní potrénovali na rovince a už ve stopě, ale z druhé strany naší chalupy, doběhli, dopadali, dokutáleli se až k naší Labské vyhlídce. Jsou to borci, opravdu to bylo velmi náročné.
Odpolední parta již poučena vyšla tím správným směrem a potrénovala běh na lyžích velmi kvalitně ve stopě s naší krásnou paní telocvikářkou.
A i lyžování bylo dnes měkkoučké, mezi sněhovými vločkami a občasné pády byly jako do peřinky. Dnes opravdu nikomu kontakt se zemí nevadil.
A teď makáme na závodních drahách z papíru, abychom pak na nich v družstvech závodili tak, že foukáním do pingpongového míčku překonáme dráhu co nejrychleji.
Opět fotky z dnešního dne v příloze, mrkněte se na nás.
Přejeme všem krásný večer, zítra jdeme lyžovat do areálu Svatý Petr a těšíme se.
Ahoj
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak se opět hlásíme z lyžařského kurzu.
Ráno jsme se probudili do nádherně zasněžené bílé přírody, kterou přikryla asi 20 centimetrová vrstva prašánku.
Hned dopoledne jsme se vydali za dobrodružstvím na vzdálenější sjezdovky. V hustém sněžení jsme opustili naší milovanou Labskou, trošku s obtížemi překonali asi 25 minutový přesun po vrstevnici (remcálů bylo dost), až se před námi otevřel krásný lyžařský areál Mísečky, kde jsme celé dopoledne zkoušeli své hrany, jak to umí v hlubokém sněhu. Chtěli jsme zdolat i Medvědín, ale jistá hodná žena nás varovala před velmi ledovou sjezdovkou, tak jsme to raději nepokoušeli.
Pro někoho ale byly sjezdovky mírné, někomu se to moc líbilo, každý si to ale užil a poznal zase kousek Krkonoš.
Jen začátečníci zůstali věrni Labské sjezdovce a po pár nezdařených nástupech na třísedačkovou lanovku již všichni zdařile sjezdovku sjížděli. Jsou to šikulky, zkrátka mají dobré lyžařské instruktory. 😉
A ještě před večeří proběhla soutěž o nejhezčího sněhuláka. Samozřejmě u toho došlo i k lehkým sněhovým šarvátkám a náctiletému dovádění.
Jedinou nepříjemností na dnešním dni bylo, že nás opustila kamarádka Zdenka se zraněným kotníkem. Budeme držet palečky, ať to není nic vážného.
Fotodokumentace k celému dní je všeříkající.
Tak zítra se zase ozveme a přejeme hezký večer z Labské vyhlídky.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dnes jsme se do lyžování pustili s opravdovou vervou.
Z počátku se sjíždělo všemi možnými styly, jako ala paní Radová na vyjížďce s vyhlídkou na Labskou přehradu - kaďák styl - všichni pryč, jedu já - smýkám oblouk velmi rád - jsem letec, ale odpoledne už se naše jízdy podobaly opravdovému sjezdovému lyžování a někteří i sem tam zvládli carving oblouku. I ti, kteří vůbec neuměli, byli schopni v samotném závěru vykroužit pár oblouků bez pádu, a to dokonce v místě zuřícího sněhového děla. Pašáci.
Však se tu o nás výborně starají, k obědu jsme měli kynuté ovocné knedlíky různých druhů - borůvkové, jahodové a meruňkové, k večeři kuřecí vývar s nudličkami a řízek s kaší, mňam.
Večer jsme se snažili v boji družstev vyrobit z papíru a špejlí "heliport", který musí udržet vrtulník pana vedoucího (původně šálek s podšálkem), ale s pomocí pana vedoucího objektu jsme to dotáhli k dokonalosti. Teď už jen odpočíváme a uléháme k zaslouženému spánku.
Dobrou noc.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak jsme tu a Labskou sjezdovku od začátku milujeme.
Šli jsme jí pěšky po příjezdu k naší chatě, pak několikrát při odpoledním rozřazování, takže bude v našich srdcích velmi dlouho. Večeře byla výborná, krémová zeleninová polévka a kuřátko s rýží. Ubytování sparťanské, přesně stavěné na utužení kolektivu.
Tak si bez nás užívejte, my si bez Vás užíváme.
My všichni z hor.
- Od: Administrátor
Škola s rozšířenou výukou jazyků, informatiky a sportu. Je založena na demokratických principech s velkým důrazem na sociální klima.