V bazéně už se bravurně potápíme, tobogán nám začal být malý. Ale díky za něj.
Po obědě - fazolová polévka, vepřové ve vlastní šťávě s rýží - jsme vyvětrali zbytky našeho vodního vozového parku v moři. Domáhali jsme se nějaké soutěže, tak nám bylo doporučeno, ať zdokonalujeme své plavecké styly. Prý se v nejlepším má přestat. Vydali jsme se tedy na důkladný průzkum mořského dna. Zpestřili jsme si to tím, že jsme se předháněli, kdo dříve vyloví hozený kamínek.
U slunečníků jsme si zahráli petang. Chlapci zpočátku nepochopili, že se nejedná o hod koulí do dálky, pak už hra zdármě probíhala.
Ve vzduchu se ale stále vznášelo podivné napětí. Víš, deníčku, dnes musíme začít balit. My bychom rádi sbalili, jenže když nevíš, kam se během pobytu rozutekly tvoje věci, to se to pak deníčku balí ztěžka.
Po večeři - šišky s mákem - to vypuklo. Část učitelek chystala naše svačiny na zítřek. Myslíme, že se jim zdály toustové sny. Namazat, přiklopit, zabalit. To vše 80 x. Ke konci již měly výraz počínajícího šílenství.
A mezi nás baliče vlítla Šedová se zdravotnicí. Obě dámy už asi viděly mnohé, myslely, že je již nic nemůže překvapit. Jenže my jsme to dokázali, milý deníčku. Když procházely poslední domeček, vydávaly jen jakési neartikulované zvuky a jejich gesta naznačovala, že pobyt na uzavřeném oddělení známé kliniky by pro ně byl rajskou oázou.
No, co ti ,deníčku, budeme vypisovat. Však to proradně zdokumentovaly.
Po 2 hodinách bojů s kufry, které se skoro všem záhadně scvrkly, jsme přece jen vyrazili do amfiteátru na zábavný kabaret a následnou diskotéku.
Ulehli jsme naposled do našich dočasných postýlek a usnuli s mírnými obavami, jak to bude zítra.
Domů už se těšíme. Na druhou stranu - nebylo by špatné si tu ještě užívat. Jenom nechápeme, proč úči při vyslovení této myšlenky zezelenaly, zavrávoraly a zaúpěly.
Tak ahoj,
Vaše děti.
P. S: Ještě jedna matematická: Kolik stejných dotazů od různých dětí snese průměrná česká učitelka? Za jak dlouho se pak vrhne do moře a zmizí v dáli? Vyjádři v sekundách.
A závěr našeho příběhu:
Milý deníčku - Konec italského dobrodružství.
Moc jsme si to užili, taky trochu zazlobili.
S hlavou plnou vzpomínek, odjíždíme do náručí našich maminek.
Počasí nás nezradilo, všechno se nám vydařilo .
Jak Šedová přikázala, žádná choroba nás nezdolala.
Měli jsme se blaze, nashledanou v Praze.
Vaše děti
