U bazénu to máme už nacvičené. Plavčíci nás vítají s úsměvem, animátorky si s námi plácnou na pěkný den. Už máme zažitá pravidla, takže i úči si mohou dovolit opustit svá surikatí stanoviště a vykoupat se společně s námi.

Podvodnické závody ukázaly, že pár z nás patří mezi obojživelníky. Úkolem první soutěže bylo vydržet co nejdéle pod vodou. Postupně jsme vypadávali, až pod hladinou zůstaly poslední 2 hlavy. Aj, už jen jedna. Čas běží, úča odhazuje kšiltovku, připravená k záchrannému skoku. Zdravotnice začíná vybalovat resuscitační set. To dítě musí dýchat pod vodou, podotkne. Zpozorní i plavčík. Fanoušci ztichnou. Do napjatého ticha se vynoří hlava výherkyně a následuje potlesk. To byl nápad, hlesne úča. Kdo mohl vědět, že mají žábry, odvětí druhá.

Při dalším závodě jsme měli uplavat co nejvíc pod vodou. Startujeme po skupinách. Někteří se pohybují s ladností delfínů, pohyby jiných připomínají stav po zásahu elektrickým proudem. Ale bojujeme. Průbězný rekord - jeden a čtvrt bazénu. Odstartovala další řada. Závodník se na konci točí a plave zpět. Dotýká se stěny, natahujeme ruce k poblahopřání, ale on se obrací, odráží a plave dál. V půli bazénu se vynoří a vypadá, jakoby se právě vrátil z relaxační kúry. Zase žábry, zkonstatuje někdo z nás.

Po obědě - zeleninová polévka, brkaše se sekanou - odpočíváme. A to opravdu ve smyslu toho slova. Únava se začíná projevovat. Marné jsou ale naděje našich pedagožek, že se konečně zklidníme a v útlumu to tady dožijeme. Kdyby si nechaly patentovat naše samonabíjecí baterky, zbytek života by prožily na Maledivách.

U moře jsme prožili klidné odpoledne.

Začínají nás opouštět naši gumoví kamarádi. Labuti upadlo křídlo, želvě ploutev, krokodýl zasyčel a utopil se. Těžce jsme se loučili i s pelikánem.

Kluci se pustili do stavby hradu z písku. Během svačiny se hradním pánem stal malý Itálek. Myslíc na slova úči - Prosím, ať to to dítě přežije - jsme ho jemně vystrkali z našeho území a opravili vzniklé škody.

Na večeři byla rajská. Ta jen zasyčela.

Sportovci si střihli fotbálek a basket. Umělkyně malovali a deskoví hráči si také přišli na své.

Vyrazili jsme na zmrzlinu do oblíbené cukrárny. Cestou po promenádě už na nás všichni mávají, vyběhla nás pozdravit i majitelka pizzerie.

Nakoupili jsme poslední dárečky a už jsme se způsobně řadili do dvojic, abychom se přesunuli do amfiteátru. Úče zazvonil telefon a přišla zdrcující zpráva. Italové hrají fotbal, v amfiteátru je plátno, disco zrušeno. Ani jedno oko nezůstalo suché.

Zajásasali jen naši skalní fanoušci. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Ta větší šla sledovat zápas, menší si u domečků zahrála deskovky nebo karty.

Původně bylo domluveno, že dnešní disco bude poslední. No, to nám s tím ti čutálisti zamíchali. Zítra se budeme muset jó snažit, aby …..

Vaše děti

P.S: Výrok dne: Zavřete pusu a jezte.

Sen učitelů na ŠvPř : Aspoň hoďka ve zvukotěsné komoře.