Škola přežití (bez maminky a tatínka) byla pro všechny účastníky (nulťáčky a školáky 3.C) vzrušující formativní zkušenost. Pět dnů silných emocí, zážitků a podnětů (na farmě v Českém středohoří) nám rozšířilo portfolio (netušených) kompetencí.

Zdokonalili jsme se v sebeobsluze (i když mezi námi byli minimalisté, kteří si zpět domů přivezli kufr netknutého spodního prádla), učili jsme se zvládat emoční kotrmelce a otestovali jsme si, jaké to je usínat bez mazlení s maminkou a tatínkem, vyzkoušeli jsme si, jak je komplikované vykomunikovat a nacházet v kolektivu kompromisy, trénovali jsme spolupráci ve věkově a povahově pestrém, nesourodém, multikulturním, multináboženském a multirasovém kolektivu, mnozí si poprvé (a bez fatálních následků) vyzkoušeli přípravu snídaně, posunuli jsme si práh bolesti a správně motivováni jsme zvládli „nekonečně“ dlouhý pěší přesun za kamarádem „Nanukem“ a učili jsme se zdolávat situace, kdy zájem týmu vítězí nad osobními preferencemi. Abychom to shrnuli, upřímně věříme, že survival kurz (s krátkým odloučením od milovaných, trochou nepohodlí a intenzivní dávkou sociální inkluze) nám nabídl možnost nečekané osobní (r)evoluce a mnozí školáci (pobytem na farmě) možná zaplašili strachy a obavy ze slepic, koz, oslů, koní, prasat, psů a dalších domácích mazlíčků, s kterými sdíleli prostor na hraní a učení 🙂.

…inspirativnímu vzdělávání 3x haf 🙂

Za spokojené školáky (0. ročníku a 3.C) Renata Skřivanová, Věra Marešová a Kamil Moravec