Dneska jsme zkusili změnit rytmus a dopoledne jsme vyrazili k moři. No, to jsme si dali. Moře nám někdo vypustil a navíc ve zbylých mělkých lagunkách se voda téměř vařila. Co už? Trochu jsme se ocákali a vyrazili jsme utrácet vaše těžce vydělané penízky. Nanuky, ledová tříšť, čerstvý meloun nebo kokos, ananas, všechno pěkně nachlazené. Ochočili jsme si prodavače tak, že máme nového italského strejdu.
Na oběd byla výborná polévka s nudlemi a knedlíčky. Jsme to ale manťáci, deníčku. Úči mnohé z nás musely donutit, ať aspoň ochutnáme, a pak jsme se předháněli v přidávání. Nezůstala ani kapka. A následný druhý chod - přírodní plátek s bramborem - naše chuťové buňky pohladil.
Ještě ke svačinám, učitelky nám k vodě chystají mrkev, jablka, nakrájené pěkně na kousky. Když probíhá krmení dravé zvěře, ostatní rekreanti zírají. Dokonce se do fronty řadí i malé italské dětičky. Tak nejsme škrti, kousek dostaly.
Začíná se projevovat únava. V odpoledním klidu opravdu odpočíváme a dnes jsme ani jednou nezvedli Šedovou ze židle. Náš velký úspěch.
Po odpočinku jsme šli na pláž. Moře se nám vrátilo a mohla vypuknout velká soutěž družstev vodních živočichů. Před zraky vyděšeného plavčíka (mimochodem nového, ještě věci neznalého) nejprve proskákala 3 družstva žab mořských. Následovala soutěž žraloků lidožravých a za nimi v těsném závěsu mu po pláži proplulo 27 keporkaků. To vše za bouřlivého povzbuzování zbytku našich účastníků zájezdu. Paní učitelka musela vysvětlit přibíhajícím italským rodičům, kteří do soutěže chtěli přihlásit své ratolesti, že ty tři pokřikující osůbky nejsou animátorky, ale české učitelky.
Už jsme psali, deníčku, že jsme tu za exoty. Teď ale vidíme, že za exoty jsou spíše naše úči. Chodí za nimi lidé různých národností a vyptávají se, o co tady vlastně go. A to víš deníčku, v takových chvílích umíme zahrát ty nejhodnější dětičky, abychom všem ukázali, že svět je stále růžový.
Po vysilujících závodech jsme se občerstvili u našeho strejdy kámoše a rozhodli jsme se, že ještě přejdeme k bazénu. Na rozloučenou jsme od našeho prodavače dostali každý kus kokosu.
Situace s novou plavčíkovskou směnou se opakovala. Zdivenému plavčíkovi vypadla z úst píšťalka a nevěřícně vyhlížel konec dvojstupého hada. A my jsme se ve vodě a na tobogánu pořádně vyblbli. Rozhozený plavčík při našem odchodu poděkoval účám za zodpovědné hlídání.
Na večeři byly fazole. No, ……. Ne všichni je jíme a v tomto případě byly naše argumenty uznány. Úči sáhly do zásob a fazolové nejedlíky nasytily.
Po večeři jsme se zase rozdělili podle zájmů. Chlapci, ale i některé dívky, se honili za kulatým nesmyslem, košíkářské družstvo se zavřelo do basketbalové klece, další zkoušeli, kolik se jich vleze do dětského domečku. Novinkou byla tvořivá dílna. Zbylá děvčata rozpoutala lítý boj u deskových her.
Později večer proběhl ještě turnaj vhodu sucháčemi na terč. Některé výkony byly obdivuhodné. Nejvyšší počet bodů 920. 👍 Ale deníčku, hráli jsme jako diví všichni. My, s málo body, jsme zase vytvářeli rekordy v hodu do dálky, přímá trefa na komoru spolužáka, hod do nikam, atentát na učitelku nebo hod ve skoku plavmo. Úči po turnaji tajně odstraňovaly několik sestřelených veverek a po kempu běhá minimálně jedna ještěrka bez ocásku.
Milý deníčku, jdeme spát a těšíme se na další dobrodružství.
Pá, pá
vaše děti.
P.S: Třetí, krizový den, se projevil zvýšeným výskytem zkoušek, kolik toho úči vydrží. Jenže zase nás dostaly. Hříšníkům byla udělena výstraha, že pokud se nehodí do normálu, stráví zítřejší den v domečku, kde budou rozjímat nad svými činy. Ale zas takové saně to nejsou. Prý nám nechají puštěnou klimošku.
